Odlet
Tak a je to tu, nastal ten den, kdy začíná má cesta. Od doby kdy jsem poprvé mluvila s agenturou zprostředkovávající můj pracovní poměr zde, uběhlo celých 7 měsíců.
Doba ve které člověk potřeboval splnit spoustu podmínek, doba kdy ale stále člověk mohl své rozhodnutí změnit a zůstat doma. Čas kdy člověk velmi často nevěděl co a kdy bude a nebude. Dnes už je to definitivní. Není kam couvnout. Jen zaklapnout dveře bytu, a jít, letiště čeká.
Letiště čeká, a já jako milovník cestování, jsem se i těšila.
Zaklapnout dveře bylo lehké, rozloučit se s kamarádkou v tramvaji už mnohem horší, první a doufám poslední člověk co mě na nějakou dobu rozbrečel :-) Ale chutná snídaně s další kamarádkou, které tímto děkuji za pomoc, zase přinesla sluníčko do života.
Let Praha - Paříž - Jeddah, poprvé v životě jsem se odbavila i se zavazadly přes self check-in, což považuji za osobní úspěch. Tak snad tak cesta bude i pokračovat.
Paříž, wow, rozhodně jedno z největších letišť, na kterém jsem zatím byla. Pro mě hezky přehledně uzpůsobené, a každou chvíli nějaký pracovník, kterého se člověk mohl zeptat, kam přesně jít, jak se přepravit.
No a let do Jeddah z Paříže trval nějakých 5,5 hodiny, musím říct, že posádka si pomalu za celý let nesedne, jak roznáší pití, jídlo. Člověk si let zkrátí sledováním filmů, nebo hraním her, a když přijde dezert v podobě zmrzliny, jste už pomalu v cíli :-)
Jeddah, wow, tak jsem tu, 23:20 místního času. Nezvolila jsem žádné extra zahalení, pouze dlouhý rukáv, dlouhé kalhoty. Podotýkám, že v letadle seděli lidé i v tílku, nebo s odhaleným břichem. Člověk vystoupí, jde směrem k východu, musí se přepravit vláčkem, vyzvednout zavazadla a pak už jsem šla k prostoru, kde mě čekal pracovník nemocnice s cedulkou. Tady je to poprvé kdy mi došlo, kde jsem. Velké množství lidí v typickém bílém oblečení. Pracovník nemocnice mi pomohl zařídit si novou SIMkartu, což samozřejmě šikula jako já, doprovodil rovnou pádem telefonu a rozbitím ochranného si skla, no dále mi měl pomoct ještě s něčím, ale to tak nějak přeskočil a předal mě rychle řidiči, který už mě odvezl do ubytování. Tady na mě čekala paní z kanceláře, dala mi podepsat papíry a další dva lidi mě ubytovali.
Ubytování, compound ve kterém bydlím, je složen z apartmánů, můj apartmán má dvě ložnice, dvě koupelny, takže tipuji že je pro dva lidi, ale já tu jsem zatím sama, a jelikož je snaha dávat lidi ze stejných zemí k sobě, tak předpokládám, že ještě nějakou dobu budu. Dále je tu obývák, jídelna, kuchyně. První co mě zarazilo, jako proč mám v pokoji žehličku ?:-D To mě teda i v 1 ráno, šokovalo... Jako já a žehlit? Vážně? No dobrá budu muset. Jinak bydlení sama má své výhody i nevýhody, protože já teda nevím, kdo tohle bude uklízet.
Každopádně se dostavil rovnou první šok, koupená simkarta na letišti neměla v ubytování téměř žádný signál, což pro závisláka jako jsem já, je opravdu velký problém. No nic je čas jít spát, tohle se dá řešit stejně až ráno.