Ráno po probuzení, jsem rovnou začala zjišťovat cože mám dělat. Odpověď - dnes máte přeci volný den, ale jestli chcete, tak můžete odpoledne přijet podepsat smlouvu. No nebylo na co čekat, ne že bych tak moc pospíchala do práce, ale spíše jsem potřebovala rychle vědět co a jak. Nemluvě, že mě šíleně rozčiloval internet na ubytování. Prostě i velbloud by došel rychleji do Prahy, než já odeslala nějakou zprávu, fotku. No a to pro "závisláka" jako jsem já, je prostě katastrofa. Kontaktovala jsem svoji bývalou kolegyni z Prahy, že se chystám odpoledne do nemocnice. Ona ač byla nemocná, tak byla ochotná, že to se mnou absolvuje. Takže ještě jednou díky Hany. No nebyla bych to ale já, aby šlo vše v klidu. Na náš sraz jsem nedorazila, neboť samozřejmě jsem netušila že nemocnice má několik budov, a že já stojím u hlavní budovy, a ona u kancelářská západní budovy. No nakonec jsme se zvládly setkat. Následně jsem tedy podepsala papíry, upřímně ani nevím co vše - a jen budu doufat, že jsem nepodepsala vlastní smrt :-D Poté mě paní co má na starosti příjezd nových zaměstnanců, odvedla představit mému "head nurse" něco jako v ČR vrchní sestra, a jelikož pospíchala, ponechala mě tam s Hany. Šéf je sympaťák, co mi dovolil si vybrat v jakém pracovním týmu budu chtít být, abych se mohla vídat právě s Hany, ale dozvěděla jsem se jen, že jsem přišla o polovinu orientačního týdne, že následující dva dny se mám toho zúčastnit online, a že neděle, pondělí mě čekají školení pro intenzivní péči. Návštěvu nemocnice jsme rovnou využily k tomu, že Hany si došla k doktorovi, aby nešla nemocná na noční. Následně hurá na oběd/večeři, restaurace která musí být úžasná v noci s výhledem na město. Nejdůležitější bod pro mě, okamžitě jsem si šla koupit novou SIMku od jiného operátora, s nadějí, že bude mít lepší signál v mém compoundu, neboť jak má člověk absolvovat školení online, když tu není signál ? No a pak Hany odpočívat domů, a já tedy odpočívat k ní domů do bazénu a vířivky. No a největší joke dne přišel večer, hele Hany, já si objednám Uber "domů", ale já neznám adresu :-D Svůj compound jsem viděla jen v noci, a ráno jsem vyjížděla rovnou z vnitřku compoundu nemocničním autobusem... No nevadí, něco jsme s Hany daly dohromady... hm ale auto mě vysadilo a já věděla, že je zle. Tohle určitě není můj compound, a takový ten pocit, že nejsem ani poblíž. Telefonát Haně, ať volá kolegyním, že určitě tu nějaká bydlí v tom compoundu, ať jim zavolá a já si objednám nový Uber. Sranda, žádná nevěděla adresu, ale znali název kavárny tu v okolí. Ok, chci objednat UBER, ale to mi nejde, nestrhla se mi předchozí platba. No super, to je fakt ideální první večer. Tak se vydám "domů" pěšky, zrovna to jsem tedy nechtěla první večer v půl 10 večer, v zemi kde je večer přes 34 stupňů, a venku to vypadalo, že jsou jen muži. Nic jiného mi ale nezbylo, zvládla jsem to, ač teda přeběhnout silnici byl výkon roku. Následně jsem nemohla najít přesně to moje ubytování, ale narazila jsem na pracovníka co mě noc předtím pomáhal ubytovat, tak jsem mu řekla že jsem ztracená a zatímco on se smál, tak já dorazila šťastná a živá na ubytování. Ha a super zpráva na závěr, nová SIMka tu sice taky nemá stoprocentní signál, ale rozhodně větší než ta předchozí a už chytám internet i z postele .