Den druhý - Dovolená?

Druhý den, se probouzím s pocitem, že vím, že mám dnes mít online školení, ale vlastně nevím, jak a přes co se na něj přihlásit, v kolik to začíná a podobné věci. No slíbila jsem sama sobě před odletem, že zkusím nestresovat a tak se tak chovám. Večer jsem plánovala, že ráno napíšu té paní co mě včera vedla na oddělení hned na začátku její pracovní doby, tj. v 7:30, že to školení začne určitě až tak v 8:00. No jo, jenže já trubka dala večer sice mobil na nabíječku, jenže jsem si nevšimla že se mi nenabíjí. Takže co se mi povedlo, probudit se v 8:00. Haha a to jsem se chtěla otočit a spát dál. Takže jsem hned psala paní ale bez odpovědi, hledala jsem v papírech "welcome letter" co mi poslali 2 dny před odletem a tam jsem našla, nějaký odkaz na whats up skupinu, kam se měl člověk přihlásit dva dny před začátkem tohoto orientačního týdne :-D. No nevadí, tak jsem se tam proklikla, napsala jsem co a jak, a paní co ten den měla výuku na starosti mi řekla, že dnes to začíná v 9 a poslala odkaz. Nebyla jsem jediná, kdo se připojil až v rámci tohoto týdne, se mnou ještě určitě 3-4 zdravotníci. Jestli je to fajn? To vám nevím, protože si zatím myslím, že mi chybějí ty úvodní informace. Školení začalo -světe div se, můj internet to i ujede, začal mi dělat potíže až v poslední hodince toho dne. Takže vcelku slavím, pravda netroufla jsem si to absolvovat z postele, ale poctivě to odseděla v obýváku. Zjišťují, že nejsem typ na online školení, jako vidím své výhody i nevýhody online školení i kontaktní výuky, ale soustředit se on-line? Tak to mi dělalo velký problém. Školení absolvována, mám pocit že nic nevím, ale což zatím si to můj mozek moc nepřipouští takže dobrý. Ale co si moje tělo připouští a teď pozor - moji kamarádi mě nechápou - MĚ JE TU ZIMA... venku je vedro a hlavně vlhko, ale pro mě je v těch klimatizovaných prostorech prostě zima, takže celý den bojuji s klimatizací v apartmánu, abych tu nemusela sedět v mikině, nemrzla, ale zároveň měla trošku dýchatelný vzduch. Takže kdyby náhodou se sem někdo chystal, vezměte si i teplejší oblečení jo :-D Já to podcenila. Po školení tradá ven, jo já vím, měla bych se učit, ale můj mozek prostě protestuje, nechce si připouštět realitu a tak se scházím se dvěmi Češkami pracujícími ve stejné nemocnici. Zažila jsem skvělé odpoledne / večer, ale zároveň mě holky asi už i vyděsily. Takže se večer objevil i první záchvěv - já to tu nezvládnu, naštěstí se jednalo fakt o 10 minut, a pak jsem se rychle srovnala. A co jsem podnikly, návštěvu mořského akvária - a to jedním slovo úžasný. Žraloci vám plavou nad hlavou, tučňáci běhají za sklem z jedné strany na druhou. Murény na vás koukají, jako že jste jejich večeře. Následná večeře s výhledem na moře, luxusní, ale během ní jsem se právě možná dozvěděla až moc o mém oddělení, abych začala stresovat. Ony to holky myslely v dobrém, a vždy je dobré tu mít parťáky ze stejné země, jen to co jim už přijde jako rutina a žádný problém, tak člověk jako nováček to vidí jinak, nechápe v jakých zkratkách to mluví, a možná ani přesně o jakých pozicích mluví atd. Do toho se přiznávám, že mé tělo fakt bojovalo s těmi změnami teplot a kapesník u nosu byl nejlepší kámoš. A po večeři hurá na delfíní show, v rámci show byl ten nejvtipnější tuleň co jsem kdy viděla, kterému se prostě očividně nechtělo dělat co měl a tak byl vždy tak o 5 minut pozadu za svým parťákem... Jinak delfíni úžasní.