Tak poslední den orientačního týdne před námi (pro mě tedy druhý den který absolvuji), dnes má školení na starosti jiná paní, super, trošku nám novým kteří nedostali rozvrh, ale zapomněli, říct, že každý den se začíná jindy. Takže paní celá rozčílená píše do whats up skupiny, kde všichni jsme, že se přeci začíná. Nu což, já se stihla přihlásit ještě včas, ale samozřejmě že byli, lidi prostě se přihlásili až v 9. I já jsem předpokládala, že se začíná až v 9, když se tak začínalo den předem. Ale známe to, myslet znamená .... vědět.
Snažila jsem se na přednášku soustředit více než den předtím, ale začínala jsem mít pocit, že budu mít velké problémy s angličtinou, že přednášejícímu až tak nerozumím. No přednášející nám rovnou měl říct informace ke školení v neděli a pondělí - tzv. Critical care privilegies. Super po pocitu blbce, začínám mít pocit, že když mozek má, tak i umí zapnout. Soustředila jsem se a rozuměla kam a kdy se mám v neděli dostavit. Jupí, chvilkový pocit vítězství je tu. No paní organizátorka mi ho rychle zase vzala, ale nevadí. Ukázka co vše se máme přes víkend naučit, aby jsme věděli o čem přednáší v neděli, byla trošku děsící, ale ještě více děsící, že se mi nedařilo se přes odkazy prokliknut k těm materiálům. No byla jsem neodbytná a psala jí, že co s tím... Až se nakonec zdařilo.
Po přednáškách jsem se rozhodla, že je čas vydat se koupit to zpropadené ochranné sklo na mobil. Na internetu jsem našla nějaké prodejny, nakonec jednu vybrala, s tím, že poblíž měl být ještě s potravinami, od stejné firmy kam, mě Hany vzala první den a kde se mi líbilo. No nákupy dopadli, tak že jediné co jsem si donesla domů jsem byla já sama :-D A to považuji trošku za úspěch. Napsala bych termín "Chůze a jízda na osud" - aneb když musíte neustále přebíhat silnice 3-4 proudé, nic jiného to fakt není. Pravda ale stále je tu asi mnohem klidnější doprava než v Egyptě, teda aspoň mi přijde, že tu řidiči znají pojem jízdní pruh, ale pojem přechod, to tu asi neexistuje. Nevadí, ač to nazývám hrou na osud, tak mě to baví. Každopádně sklo neměli, do potravin jsem se nedostala. Nevím proč, asi jsem se nelíbila senzorům na otevření dveří z pasáže z obchodního centra a jiných vchod nenašla. Zkusila jsem dojít ještě pěšky do dalšího obchodního centra v blízkosti, ovšem tam toho moc nebylo. Tak jsem začala shánět odvoz. No jo, ale já chytrá hlavička, si řekla, že to bude rychle nákup, že vyrazím s mobilem, se 40%. Hmm, jenže čtvrtek večer (to je jako v Evropě pátek večer) katastrofa sehnat UBER. Upřímně než se mi podařilo nějaký sehnat trvalo to snad 40-50 minut. Baterka mi šla rychle ke dnu, až mě to děsilo. Protože bez mobilu bych se "domů" nedostala ani náhodou. Konec dobrý, všechno dobrý.
Pozitivum dne? Funguje mi česká karta na výběry z bankomatu.