Den sedmý - první krize

     Tak už jsem tu týden, minulé pondělí jsem přiletěla a dnes se chystám na druhý den "Critical Care". Navíc jsem rozhodnutá, že dnes chci vyřešit spousty věci, potom co skončí kurzy – například pračku, mohla bych nahlásit, že mi nefunguje. Dále se mám stavit na oddělení pro služby, takže chci vyřešit i to prádlo a kartičku.

     Bohužel asi se na mě spaní na zemi podepsalo, probudila jsem s prvním náznakem splínu. Ironie předchozí večer jsem nahrávala bývalým kolegyním zprávu, jak jsem pyšná, že jsem týden přežila bez krize, že sama sebe psychicky překvapuju. Taková první větší krize, kdo mě zná a zná pointu - prostě minimálně dopoledne - jsem byla zralá na růžovou mikinu. Aneb probudila jsem se výrazem - "Dnes mě nasere i vzduch - a ty na mě taky nečum"

     Když jsem u růžové mikiny, tak já si ji dnes na výuku beru sebou. Včera jsem seděla v triku s dlouhým rukávem na tom tričko s krátkým a já regulérně mrzla. Jenže jsme takový byly jen 3 z 14 lidí, a zbytek chtěl klimatizaci, takže souboj vyhráli. Sedět tam o hodinu déle je ze mě rampouch. Dnes jdu tedy vybavena.  

     První přednáška o UPV a HFNO mé super náladě ještě dodala, přednášejícímu jsem sotva co rozuměla, a vědomí že přednáška po obědě bude asi jen pro 3 lidi, z mého oddělení mě děsí. 

     No nic, v pauze na oběd, na konec jedu na oddělení i s holčinou z Indie, která se zároveň nabídla, že se mnou půjde oběhat ty věci. Nakonec jsme se sešli na oddělení všichni tři „nováčci“ – tak nám náš vrchní bratr dává služby – jdu do týmu A, společně s tím klukem – nu což on bude za chytráka já za debila :-D, holčina z Indie jde do druhého týmu, takže se bohužel moc neuvidíme. Škoda, dneska mi fakt hodně pomohla. Radost mi udělala drobnost, že jsem ji už lépe rozuměla. Služby začínám dlouhým týdnem, takže má první směna je ve čtvrtek – jo super čekají mě dva dny volna. Po troše váhání se ptám na to oblečení a kartičku, tak „ asistentka „ – mého šefa, mi se vším radí a my se pro to vydáváme. Vše jsme stihly a jedeme tedy na přednášku. Haha super překvapení, nakonec nás je tu šest místo tří, pro mě super. Navíc přednáší, Clinician nurse z mého oddělení, tedy člověk který mě bude v následujících týdnech dost drtit, a možná to bude souboj kdo koho dostane do blázince :-D Hmm, jedna nevýhoda/výhoda, kdo ví. Když tu jste Evropanem, nebo lépe řečeno bělochem, vysokým (ikdyž jen 175cm) a ikdyž nejste blondata, tak si vás lidi dost zapamatují. Pamatovala si mě i ona, nevím jestli z pohovoru, nebo jestli byla v kanceláři když jsme šly pro ty služby. No nic přednášku jsem přežila, naše Clinican mluví velmi hezky Anglicky, ikdyž občas hrozně rychle.. PO přednášce jsem se jí ptala na nějaký ten balíček informací, tak si nemám dělat starosti, dá mi to ve čtvrtek na první službě :-D :-D Že si mám užít volno a nestresovat se No nevadí, hold se na nic nepřihlásím zatím, a víte co život se nepo… Musím říct, že tu se ukáže jak stačí málo a nálada člověka se změní. Opravdu mi stačila tato přednáška, vyřešení věcí na oddělení, opět si hodit do hlavy, že nebudu stresovat a hned mám lepší den a růžovou mikinu zase uložím do skříně.  

     Před nemocnicí potkávám holčinu z Malajsie, která přijela jako já, taky se účastnila až posledních dvou dnů GNO. Jenže ona byla na oddělení předtím ve středu a dostala už všechny informace, tak se snažím ofotit si z jejího mobilu, nějaké informace co jí poslali na pracovní mail.  Trošku mě uklidnila ona i Indka, já si říkala, že všichni se tváří že na přednáškách všemu rozumí apod. No ještě aby ne, jak jsem zjistila obě už v SA pracovaly, takže to není jejich poprvé. 

      Vydávám se do města, stále se mi nepodařilo pořídit si ochranné sklo na mobil. Obchod do kterého jsem potřebovala jsem se nalezla, ale sklo opět nemají.   Tak jsem šla do nějakého supermarketu vedle.  Netušila jsem, že tu člověk nesmí s batohem nebo taškou do obchodu, tak na mě hned naběhl pán z ochranky :-D No nevadí, oba jsem přežili. Já tedy nakoupila více věci asi než jsem chtěla, ale tak mám v plánu nikam nechodit. Cestou zpět se semnou řidič UBERu chtěl bavit, fakt se snažil mluvit Anglicky, velmi mě překvapil,  že hrozně rádi vidí západní cizince tu.             

     Své plány měním hned po příjezdu na mé ubytování, každý den máme v ubytování přistaven autobus co nás veze někam do obchodního centra, tentokrát je to do jednoho ze dvou největších tu v Jeddah, a koukala jsem na internet a měl by tam být zase obchod na ty ochranná skla, a já ho prostě chci a nebudu furt utrácet za UBER a přeci pojedu s nimi. Stejně dnes nemám myšlenky na učení, a tak se krátce před 19 vydávám dolů, autobus čeká, ale v něm nikdo, když vidím holčinu z Malajsie z odpoledne, a super tak jsme se shodly, že když jsme dvě tak že jedeme. Nakonec přistoupila ještě jedna obyvatelka compoundu. Wow… kdo mě zná ví, že nejsem úplný shopaholic, ale musím říct, že tohle mi vcelku bodlo. Teda než jsem si uvědomila, že bych měla šetřit, že až mě vykopnou, tak se mi bude hodit mít peníze na let domů a ubytování doma, než zase začnu vydělávávat. Každopádně základ všeho vyfotit si kde přesně vás autobus vyhodil a kam tedy pro vás v 22 hodin zase dojede !!! Navíc vím jak já to mám s tím ztrácením. No a jdu do boje, jako v Praze máme velká nákupní centra ale věřte mi, takhle teda ne :-D To byl masakr, a pro mé kamarády co si mysleli, že co si tu budu kupovat, ty jo tady mají samé známé značky, a co teda překvapilo i mě, normálně tu mají obchody na spodní prádlo atd. Victoria Secret tu je. Za to obchod s Abajami jsem minula tak jeden. Ovšem já hledala prvně obchod na to sklo, hmm jenže tu jsem nikde nenašla mapku toho centra a tak jsem furt chodila a chodila :-D a hledala až jsem našla. A výsledek? Opět skličko neměli :-D Začínám si říkat, co to mám za mobil.  Už odpoledne jsem psala Hany, jestli eventuálně si ho nemůžu objednat online k ní na adresu. Takže jsem byla v klidu a řekla si, že tedy si to tu projdu a pořídím ještě jedny tenisky do práce. V hledání bot jsem byla úspěšná, ač moje konto zaplakalo. Pak jsem ještě chtěla nějaké triko ale nakonec jsem usoudila že až po výplatě. Propo už jsem si vybrala i teplé pyžamo, taky na mě čeká po výplatě. No a pak jsem šla do potravin, stejná značka obchodu kam mě Hany vzala první den, ale tohle byl hypermarket. Upřímně říkám, nemuset hlídat čas odjezdu autobusu, tak tam možná bloudím ještě dnes.  Jako fakt wow, jsem z něj unešená. Je to vtipné, ale já si tam pořídila jako první věc teplou chlupatou deku. Já tu klimatizaci zatím nedávám.. Každopádně deka pojede se mnou domů, ikdyby mě vyhodili, u spousty věci okolo jsem si řekla, ještě s nákupem počkej. Tak uvidíme zda na to dojde či ne. Odjezdové místo autobusu jsem našla, ale způsobila jsem asi trošku pozdvižení, že jsem si ty 4 tašky s nákupem donesla z obchodu asi těch 100 metrů k východu a autobusu a nedovezla je tam vozíkem. Soudím tak z výrazu lidí. 

Ponaučení dne ? Náladu tu člověk změní několikrát za den, ale je fajn, najít věci, které člověku dělají radost.