Den osmnáctý - Arabská večeře

     Pátek, den volna, den na který mám naplánovaný výlet s Hany za další sestřičkou z ČR, která zde už je 10 let, a žije s rodinou kousek za Džidou. Těšila jsem se, ale probudila jsem se zase s nějakou zvláštní náladou, kterou jsem ještě přiživila svoji leností se učit a taky tím, že se neumím podívat, jaká je otvírací doba v obchodě, a tak tam jdu co, dvakrát. 

     Návštěva byla hrozně příjemná, musím říct, že poznat někoho kdo tu je už 10 let, bylo super. Slyšet třeba rozdíly, které bývaly dříve a které jsou teď je občas k nezaplacení. Plus přesně uvědomění si, že lidi před námi to mívali ještě těžší, nebo řešili stejné problémy, stejné pocity. Trošku horší už bylo slyšet, že vlastně to je hodně špatně, jak probíhá mé zaučení a že bych se mohla ozvat, že je to tu zvykem. Plus, že je dobré dávat si pozor na některé kolegy, což bylo dobré slyšet, neboť i já osobně mám ten pocit. 

     Nemluvě, že celá rodina byla hrozně v pohodě a byl to takový relax time a taková všehochuť jazyků, neboť se kombinovala angličtina, čeština, arabština, či francouzština. Vrcholem celé návštěvy byla má první večeře připravená na typický arabský způsob. Pomocnice v domácnosti udělala oblíbené Hany jídlo, byla tak hodná, že pracovala i v den, kdy jinak měla mít volno a to jen, kvůli naší návštěvě. Večeře pak probíhala tak, že jídlo se dá doprostřed na zem, všichni se posadí okolo, a nabírají si na talíře co chtějí. Musím říct, že vše co jsem ochutnala bylo vynikající. 

     V průběhu odpoledne se k nám připojil i Hany kamarád, který nás dvě pak vezl domů. Já jsem se teda uvedla skvělou rozmrzelou náladou. Byla jsem fakt "super" společník, ale asi na mě tak nějak vše padlo. Opravdu jsem cestou domů měla sakra velkou krizi. Takový šílený boj sama se sebou, kdy jsem i zvažovala, že je poprosím a vystoupím a pojedu domů sama. Připadala jsem si šíleně, že jsem někde, kde nemám být. 

     Původně jsme se chtěli stavit podívat se na místní obří fontánu, ale to jsme vzdali a místo toho zašli na kávu a on nás pak rozvezl domů a já raději šla rychle spát s nadějí, že svoji náladu zaspím. Musím uznat, že Hany kamarád je opravdu velmi chytrý a zdvořilý.