Den osmý - Kde je ten bazén

     Volno, to zní fajn. Měla bych se učit, já vím ale ono to i počká. Říkám, že jsem mistr prokrastinace. Tak se vrhám aspoň na to praní, pravda včera jsem to šla řešit, jen se mi nechtělo paní volat, nebudu lhát, z angličtiny po telefonu mám velký respekt. Tak jsem chtěla jít k ní do kanceláře. Před kanceláří, ale sedí jak já je nazývám "compound kluci" a jeden z nich je ten co mě první den pomohl najít cestu zpět. Super, zeptám se ho. Doufám že chápe, že jsem marná. Odkázal mě na chlapa co seděl vedle něj, že pračky jsou jeho práce. Ten mě odvedl do jiné kanceláře, kde se hlásí poruchy. No nemusela jsem nic hlásit, já prostě jen zapomněla zmáčknout tlačítko na stěně, aby se asi aktivovala zásuvka s pračkou a pračka se rozeběhla. No jo, pravda ukazovali mi to po příletu, ale kdo by si pamatoval co mu řekli v 1 ráno? Já teda nic. Už to zvládnu správně zapnout, opravdu úspěch po 8 dnech. 

      Jsem pevně rozhodnutá, že dnes taky najdu bazén v mém compoundu, před pár dny jsem prostě nenašla, tentokrát jsem nastudovala plánek pořadně a jo prostě by měl být dokonce i v mé budově. Výtah tam ale nezastaví.  Jdu tedy do posilovny zatím, při zapisování se, jsem se ptala jak je to s tím bazénem, kde ho najdu, nebo jak se k němu dostanu. Odpověď mě dostala - bazén je teď zavřený, není plavčík. Asi budu častým hostem u Hany, jen o tom ještě neví. Přece neumřu v posilovně. Navíc já očekávala, že budu štvát své okolí fotkami z bazénu, až bude zima v ČR. Není bazén ale radost mi udělal basketbalový koš co tu je, ale nejsem si jistá, že by kolegyně byly nadšené že jim pod okny dribluji balonem. Každopádně je to stylové.