Dnes se poprvé budím s tím, že se bojím jít do práce. Ještě se mi to tu nestalo, ač v Praze jsem to zažívala na novém pracovišti pokaždé a někde i dlouhodoběji. Takže na tom nevidím, až tak nic divného nebo špatného.
Asi působíme v práci s mojí preceptorkou, jako silné ženy. Dostáváme zase těžšího pacienta. Jak váhově, tak i léčbou. Tentokrát se jedná pacienta kterého hned ráno budeme dávat na kontinuální dialýzu. Do toho je na neinvazivní dechové podpoře. Dialýzu já ještě nemám odpřednášenou, takže se ani neúčastním namotávání, dělá to s mojí školitelkou holčina co je tu 3 měsíce a potřebuje k tomu získat "Privilegies". Budu upřímná trochu nechápu smysl, dostala privilegies, za to že byla na přednášce, teď že si to vyzkoušela namotat pod vedením, ale že už pak neviděla, jak to vlastně obsluhujeme? Nebo já nevím, údaje do papíru, jsem z toho dělala já, vyměňovala vaky buď má školitelka nebo já, přitom ta holčina říkala, že s tím nemá zkušenosti.
Každopádně, mě překvapilo, že jsem se přes den cítila v práci dobře, fakt mě i v hlavě proběhla myšlenka, no vidíš, už aspoň něco chápeš a víš. Zase mi chvílemi přišlo, že už i lépe rozumím, no nebojte pak zase přišel někdo a já nevěděla, která bije. Otravuji svoji preceptorku s tím, že po vizitě ji prostě opakuji, jestli mi může potvrdit, že jsem doktorům rozuměla dobře, že vím co je plán péče pro nás. Protože až budu sama, chci si být jistá. Jasný budu se ptát těch doktorů třeba víckrát, ale i tak. Taky jsem ji dnes bombardovala otázkami, kde co zjistím, kde a jak mám co zařídit. Bez úspěchu, sice už je mi sní lépe, ale dnešní odpovědi, že ona s počítačem není kamarád, že mi neporadí, kde zjistit informace k privilegies, nebo povolené a zakázané zkratky, protože to neví. Na něco se snažila přijít s ostatními kolegyněmi, ale bez úspěchu. No nic zítra budu muset za našimi "Clinician".
Odpoledne jsem se dostala k zajímavé věci, z oddělení si volali tzv. RRT team - to je prosím tým, který běží ke zhoršenému stavu pacienta. My na to máme vždy vyčleněnou sestru, zeptala jsem se zda můžu jít s ní, abych viděla jak to probíhá. Ona mi cestou vysvětlila trošku princip, pak jsem zjistila, že je tam už kolega od nás, a ona mu jen nesla pomůcky. Ten kolega byl super, pro mě je super každý komu rozumím, a kdo se mi snaží něco vysvětlit. Což on udělal, bohužel z volání RRT teamu se nakonec stalo volání "Code Greenu" - a to jen proto, že RRT nesmí podat lék, který zrovna potřeboval ten pacient, a Code Green, znamená že se seběhne tým lidí, kteří by eventuálně mohly vše. Od nás v tu chvíli přiběhne jiná sestra. Kolega mi ještě vysvětlil co je mojí prací, až budu u nás na oddělení napsaná jako "Code" nurse - prací sestry z JIPU je - obsluhovat defibrilátor :-D :-D Upřímně říkám, že jsem si v tu chvíli říkala, boha proč, proč jsem nešla na lehčí oddělení. Protože, defibrilátor můj kámoš není. Jen jeho kontrola v ČR u mě vyvolávala málem srdeční zástavu a tady budu zodpovědná za to dávat výboj. Takže moji rizikový kontakty, až vám budou volat - tak protože jsem zabila sama sebe výbojem :-D Jestli má code green smysl, zatím nedokážu posoudit, asi až jich uvidím více. Dnes mi to přišlo jako moc lidí najednou, moc mluví. Nakonec jsem strávila na těchto voláních asi 1,5 hodiny celkově. Takže mi pak nezbyl čas na studium, či přihlašování se na povinné kurzy, ale nevadí, tohle mi asi dalo více. Za to z večerního předávání služby jsem byla zase jalová a špatná, nevím, kdy se tady naučím předávat službu. Zatím fakt tápu.
Večer zjišťují, jak je to odsud s voláním, taky bych se přeci jen mohla ozvat i prarodičům. Víte co, složitě ale přeci jen se zadařilo. Volat se tu dá přes spoustu aplikací, jako Messenger, Face Time, Snapchat, Skype no ale já na to odborník nejsem, a natož moji "staříci".