Ráno jsem se probudila a věděla, že nálada se o moc nezlepšila. Přitom musím říct, že tady spím lépe, jak v posledních měsících v ČR. Pro mé kamarády, ne nemyslím, tím jen období spaní na zemi před odletem. Začínají mi myšlenky, jestli se nejedná o kulturní šok a fázi odmítání, negativismu, ale stále nemám pocit, že by mi vadila místní kultura.
Věděla jsem, že potřebuji začít už pracovat na věcech do práce, ať jsem připravená na další dny. V plánu bylo se naučit i to EKG dokud mám školení v hlavě. Prokrastinace my jde ale více, prostě jsem se nedonutila téměř celý den.
A co jsem tedy dělala celý den ? Povídala si s přáteli z ČR. To je prostě něco nedocenitelného, člověk je tisíce kilometrů daleko, ale možná si mnohem více uvědomí sílu přátelství, kamarádství co má doma. Někdy můžou hovory s kamarády člověka potrápit, že si uvědomí, že mu chybí, mě ale zatím více pomáhají. Opravdu já si uvědomila, že mám možná více kamarádů než jsem si myslela a velmi si cením, že si udělají čas aby jsme spolu strávili nějaký čas online. Nejde o to řešit mé problémy, moje nálady, leckdy naopak já ráda řeším ty jejich, protože mi to odvede mé myšlenky.
A ať to tu může znít jakkoliv. Jedno vím jistě, kdybych to tu nezvládla a fakt musela brzo odjet domů, i tak budu ráda, že jsem si to zkusila. Právě kvůli těm kamarádům, kvůli uvědomění si síly přátelství.
Dále jsem zkoukla jsem některé věci na internetové televizi, což je s mým signálem občas těžký boj, ale vyhrála jsem i na zákaz přehrávání pořadů z Primy na O2 Tv. Takže jsem slavila i malé vítězství.
Byla jsem dokoupit zásoby mých antidepresivních potravin, rozuměj - chipsy, cola, zmrzlina. Zdravá strava se zase odsunula. Co se týká obchodů, pro jednoho si myslím, že je tu dražší nakupování. Naopak tu mají skvělé akce 3 věci za výhodnější sumu, než koupit 3x tu jednu věc samostatně. Příklad 1 těstoviny za v přepočtu 50 Kč, troje těstoviny třeba za 110 Kč. Takže ideál pro rodiny, nebo pro nějaké spolubydlení, že si věci pak rozdělíte. No jo, ale já zase nechci dělat zatím velké zásoby. Ovšem u "chipsů" jsem tentokrát udělala výjimku, koupila jsem obří krabici, ve které mělo být 12 malých balení (22g), s tím, že aspoň nebude je jíst tolik, že sním 1 malé balení a hotovo. To jsem byla naivní, v mé náladě jsem jich zbaštila 6 a nevěděla jak. K jídlu ještě přidám. Proč jsem se přejedla takhle nezdravě, já si dělala oběd, smažené nuggety a stressy, co jsem koupila před 3 dny, jenže jsem si nevšimla, že jsem si vše koupila palivé. Takže všechno skončilo v koši, neboť mě fakt pusa hořela. Večer jsem se pokusila udělat, si jídlo na další dny do práce. Těstoviny, kuřecí maso, zelenina, zapečené v troubě. WOW, překvapila jsem sama sebe, dalo se to jíst. Jen bordel z kolínek, které byly všude po kuchyni budu uklízet ještě týden.
K večeru jsem aspoň nějaké ty věci přečetla do práce, aspoň úvodní manuál k nemocnici, a pak papíry co jsem dostala na oddělení minulou neděli. Tak aspoň trošku lepší pocit. Úvodní manuál je super, ale nějak nevím, proč ho dostal člověk až po 12 dnech tady, přiznávám, že by více pomohl předtím. Teď už mě naopak mate. Protože jsem dle mě nějaké věci neudělala. Jak vyplnit ty papíry do práce, na to jsem nepřišla. Respektive ani nechci, já nevím, jak tam mám hodnotit mé zaučování. Takže raději jdu spát.