Den devátý - Žij dnes, ne zítra

     Na dnešek jsme domluvené s Hany, že jedeme na pláž. Jupíííí. Nejsem úplně plážový typ a povaleč, ale těším se. Jo a vím, že bych se měla učit, zítra bude můj první den v práci, ale tohle mi přijde jako rozumnější program. Učit se můžu i na pláží. Navíc se budu méně stresovat, než sedět sama doma a čekat až první den přijde. 

     Hany, má známého taxikáře, takže využíváme jeho služeb a jedeme na "západní" pláž. Tedy pláž, kde budeme normálně v plavkách, nezakryté apod. Pláž je cca 30-40 minut od mého compoundu autem, takže dobrý. Ale přeci jen si člověk, něco zaplatí za vstup, takže to není na každodenní ježdění tam. 

     Celý areál se skládá, z bazénu, z restaurace, z lehátek na pláži a takové mořské zátoky se dá říct. Čekala jsem, že nás tu bude maličko, ale je tu už v 10 dopoledne dost lidí. Hned po nás navíc doráží školka, aspoň to tak vypadá:-D Něco pro mě. Mažu hned do vody, musím ozkoušet, zda je tu teplá. No dobře, já jsem asi fakt zmrzlina. Na to kolik je tu venku stupňů, mi extra teplá nepřijde. Celý den se pak tak nějak povalujeme na pláži a na střídačku koupeme, užíváme si češtinu a že nám ostatní nerozumí, já se snažím učit, Hany si jede svůj instagram. Jako moci se učit na pláži je super, to vám řeknu rovnou, to je jiná liga než doma v posteli na gauči. Taky se v areálu dobře najíme, akorát při obědovečeři to vypadá, že nás s ní kočka. Přiznávám, mě se tu kočky vůbec ale vůbec nelíbí. Tímto se omlouvám, jejich milovníkům, ale ty místní fakt nejsou roztomilé. Teda velká většina. Zrovna tato i je, zjišťují ale že je to pěkný tygr, který má asi velký hlad. Vypadá to, že si dá jídlo za mě, jak na mě naráží a skáče mi do talíře. Dokonce i voláme pracovníky ať si ho odnesou, jinak by tygřík jedl moje jídlo a já jeho. Taková poznámka mě teď napadá, tady fakt potřebujete internetové připojení všude. V restauracích i tady na pláži si vybíráte jídlo přes načtení QR kódu, který vám otevře jídelní lístek daného podniku. Vy pak jen řeknete číšníkovi co to bude. O půl 7 toho máme dost a balíme se domů, taxikář má zrovna zákazníky, tak bereme UBER. Čekám, že budu doma stresovat ze zítřku, ale moje podvědomí mě překvapuje, stres se nekoná, já usínám vyčerpaná už v půl desátý a kupodivu spím téměř klidně až do rána.