Den desátý - první pracovní den, praskne mi hlava

     Jaký byl můj první pracovní den? Náročný, ale tak to se dalo čekat. Nebudeme si nalhávat začátky nikde nejsou lehký, myslím, že většina lidí jde první den do práce se stresem, co bude a nebude. Měla jsem to tak v Praze, mám to tak i tady. No a tady je to umocněné jazykovou bariérou. 

     Infarkt však cestou do práce nepřišel, takže je čas zvednout hlavu a vyrazit s úsměvem na  oddělení. Poměrně jsem vykročení ke svému oddělení oddalovala, přijela jsem autobusem z compoundu s dostatečným předstihem, takže jsem pak postávala u výtahu a přemýšlela, až do doby, než mě tam nějaká má kolegyně našla (hm Evropanku pozná každý že) a žádné otálení mi nedovolila a hurá na oddělení. 

     U tabule jsem zjistila u jakého pacienta mám být se svojí školitelkou, a vydala se rychle najít, kde daný box je. Trošku mě zarazilo, že na tabuli bylo jiné jméno zaučující než mi říkal v pondělí náš vedoucí. No nevadí, asi to změnili jsem si myslela. První pocity? Kde to jsem v Arábii, nebo na Filipínách? Počítala jsem s tím, že převaha sester budou Filipínky, ale i tak mě to zaskočilo, a to obzvlášť, protože jsem hned z rána zjistila, že jejich angličtina je pro mě dost nesrozumitelný jazyk. 

      Sestřička školitelka přišla hned po mě, vypadala sympaticky, a chtěla si začít přebírat službu od noční sestry. Když v tom přišel náš vedoucí a že chyba v rozpise, že se mnou má být jiná školitelka. Hm super, ale tak což, snad bude taky fajn. Víte co, asi svým způsobem je, ale od začátku jsem cítila, že budeme mít problém v komunikaci. Já ji fakt nerozuměla téměř nic, no super mám na výběr, bud se na vše ptát stokrát a nebo to odkývat. To není moc dobrý v naší práci. Budu se modlit, ať se to brzy zlepší. 

     Školitelka si přebrala službu, ok pochytila jsem co je naší pacientce, s čím tu a co nás dnes čeká. To považuji za první malé vítězství dne. Nálada se však hned obrací zase k horšímu, když má vedoucí (budu ji tu nazývat třena IRMA) řekne, že jsem zkušená sestra, takže mě naučí jen denní rutinu tu a nic víc. Aha moc díky, víte my máme úplně jiný systém ošetřovatelství. No nevadí budu doufat, že vše nastuduji v kurzech. Do toho mi vedoucí oddělení řekne, že dnes tam není žádná "clinician nurse" a že mu nedaly ty papíry pro mě, což znamená že 3 dny z mého orientation na oddělení proběhne bez těch papíru, kde má snad být napsané, co vše mám splnit, a jak se kam přihlásit. 

     Den tak nějak probíhal, školitelka to vzala stylem naučím tě za ty dny práci v počítači. To ok, to jsem ráda, jen mi přijde že mi říkala, klikni sem, klikni tam a pak si myslí že už to umím. No asi budu pak plavat až budu sama. Na její obranu musím říct, že mým problém bude asi i moje nedostatečná znalost angličtiny. A to jsem si nemyslela, že jsem na tom tak zle. Ale spousty výrazů mi nic neříkají, spousta věcí je tu v neznámých zkratkách. Jo a "IRMA" chce, abych ve zkratkách psala bezva. Ale nevěřím, že všechny její zkratky jsou povolené. Nějaká ukázka oddělení ráno? Nehrozí, ale tak v 1 odpoledne už se k tomu dostaneme. Ale na jednu stranu ji chápu, má nějaké starosti doma, takže mý tendenci dnes být stále na telefonu. Zatím mám však pocit, že ji prostě překážím a to není fajn první den. Mezitím jsme stihly extubovat naší pacientku. A já zjišťuji, že budu muset rychle učit i nějaká Arabské výrazy. Neboť ne všichni na našem oddělení spí. Jinak zajímavost pro zdravotníky, extubuje tu respirační terapeut, sestra asistuje, překvapilo mě, že bez připravených pomůcek na případnou reintubaci.

     Co mě v průběhu dne uklidnilo, že můj šéf je opravdu je příjemný, a když sem se byla na něco ptát, uklidnil mě, že sice za 7 dní budu sama, ale že budu dostávat nejlehčí pacienty. Tak snad si to sedne.      

     Co jsem se dnes naučila, a co musím uznat, že mě školitelka fakt drtila přes den v jakých jednotkách je jaký důležitý lék, protože tady je to důležité při nastavování pumpy. Věřte, že manipulovat s pumpou kterou neznáte, není úplně nejlehčí. 

     Co mě překvapilo? Téměř žádná hygienická péče. Tak snad to tak není vždy, ale jen dnes. Zima!!! Odcházela jsem ze služby opravdu promrzlá a to jsem si pod uniformu vzala tričko s dlouhým rukávem, ač normálně můžete v práci být v krátkém. 

     Takže shrnuto podtrženo z prvního dne mám smíšené pocity, což přiznávám i Hany, která mě přišla na konci směny pozdravit a podpořit. Navíc jsem šla po směně k ní na oddělení a snažila se naučit počítač tam. Se smíšenými pocity se však dalo počítat, začátky jsou fakt těžké všude. Teď jde jen o to vydržet.