Den 92 Téměř hotovo

     Ráno mám poměrně hektické, otočila jsem se doma jen pro papíry do nemocnice a pádila tam. Jsem vcelku ráda, že jsem neměla čas - protože to znamená, žádný čas se stresovat z toho co umím a neumím. 

     Naše clinician vypadala, že toho má zrovna dnes mraky. Chtěla mě poslat za clinician z původně chirurgického JIPu ať se mnou dodělá ty nutné privilege. No já nadšená nebyla - on je hrozně hodný, možná, ovšem já jsem bohužel člověk, co si některé věci v sobě nese dlouho, tady v tom případě negativní zkušenost z interview s chirurgickým JIPem ještě s předchozím vedením. Respektive myslím, že účasten byl tento clinician a jiný vrchní bratr, kdy oni měli vypnutou kameru, takže já mluvila s černou obrazovkou, ale zároveň mě pánové diktovali, jak mám kameru dát. Takže jsem ji poprosila jestli je to nutné, že klidně tedy přijdu jindy, nebo to doděláme jiný den, ale že já to s ním ukončovat nechci. Ono takhle já se den o dne lepším a snažím se k němu najít cestu, ale přesto po mé zkušenosti z pohovoru se necítím úplně nejlépe s ním ukončovat ty nejdůležitější věci. Překvapila jsem sama sebe, že jsem ji i upřímně řekla proč. Ještě více mě pak překvapila ona, že mu nic neprozradila, když jsem ho potkali na chodbě a on se divil, proč jsem nepřišla za ním, že oni byli domluvení, že mě za ním pošle. 

     Co je důležitější dokončily jsme téměř vše. Ne všechny privilegia, ale vše co je potřeba k ukončení 3 měsíčního hodnocení. Ono nakonec člověk zjistí, že po těch 3 měsících je potřeba mýt splněno jen asi 7 z nich. My jsme dnes dokončily krom dvou, ke kterým mi chyběl úkol, protože jsem ho neměla vytisknutý. Ty dvě dokončím zítra ve službě, snad. Stejně jako hodnocení. Chtěla jsem vysvětlit jak funguje ten L-drive abych si mohla příště najít ty úkoly sama a vytisknout třeba v knihovně, ovšem asi tomu stejně moc nerozumím. 

     Každopádně jsem ráda, fakt člověku se uleví, když dokončí co má. Spěchám si užít odpoledne, večer. Nakonec skončím večer v restauraci. V restauraci, která je plně obsazena, protože běží semifinále mistrovství fotbalu. Arábie už nehraje, to však vůbec nevadí, stále je to tady velký bod programu. V restauraci jsou ženy, muži a všichni opravdu užívají koukání na fotbal, jídlo. Restaurace měla podmínku vstupu, nutná útrata 250 SAR (cca 1500 -1600Kč) na osobu u stolu, jídlo v restauracích tu je rozhodně dražší než u nás, ovšem projíst tuhle částku jen za mě? No nedaří se mi to dnes, ale nevadí. Každopádně pro mě to byla strašně fajn zkušenost, příjemný večer, kdy člověk nemyslí na práci, nestresuje se z dalšího dne, ale opravdu žije.