Tak je to tu, dnes tj. neděle, završuji přesně 3 měsíc. Tedy oficiálně má končit má zkušební doba. Předpokládám, že zítra bych měla odevzdávat ty papíry. A já stále mám jedn dvě hotové privilegia. Takže bych to potřebovala vše dodělat. Jenže jak ve službě, to jsem na to zvědavá. Jediné co mě uklidňuje, že ani Indka z druhého týmu nemá hotovo a holčina od ní z týmu co je tu o měsíc déle je na tom dost podobně. Jsem ráda, že je znám, snažíme se být jedna druhé oporou. Zejména teda já a Indka, píšeme si denně, co nového, co je potřeba atd.
Jak jsem čekala, žádný čas na dokončení ničeho v pracovní době nebyl. Z části proto, že práce kterou jsem dělala byla z velké části zbytečná a plýtváním mým časem. Přiznám se, že čím déle tu jsem, tím více mě občas stojí síly neříct doktorům, jestli už opravdu vstali z postele a používají mozek. Například dnes nasadíte při vizitě ve 12 hodin infuzi s inzulínem, domluvíte se na x věcech, skáčete kolem toho, spotřebujete spousty materiálu a v 15:30 vám doktor řekne, že to vlastně nechce, že se počká do zítra. Takže zase infuzi vyhodíte atd. A ano druhý den jsem ji po ránu zahájila znovu. Druhým důvodem, mým buddym, byla každý den jiná sestřička z jiného oddělení. Navíc i naše clinician, jelikož byla sama tak byla dost zaneprázdněná. V pondělí za ní přišly holky z druhého týmu si to dodělat, tedy dodělat aspoň to nejnutnější a byly úspěšné. Už jim snad chybí jen hodnocení ukončit. Takže super. Já se dostala ke clinician druhý den místo obědové pauzy ve 15:30 s hysterií, kdy jsem už mému kolegovi řekla, že jestli tam nebude chvíli sedět a pracovat místo mě, tak já jedu domů druhý den.
No ovšem moje clinician neměla čas, takže my vytiskla úkoly a dokončily jsme jednu věc a zbytek, že přijdu druhý den ve volnu, kdy jsme domluvily přesný čas ať tam zase nečekám zbytečně.
Mimochodem, zase jsem byla se svým pacientem na vyšetření - já asi to radiologické oddělení přitahuji. Dělám si už srandu, že jsem tam každou druhou službu. No co se dá dělat. Už si zvykám a mám štěstí, že se mnou fakt jezdí respirační terapeutka, která normálně není z našeho oddělení, ale je šíleně hodná a nápomocná.
V neděli jsem taky prvně předávala někomu koho z nám denních služeb a mám tuhle Filipínskou holčinu ráda, takže jsem fakt byla v klidu. Ovšem samozřejmě v pondělí, když jsem nestíhala po vyšetření dát vše do pohody, předávala jsem někomu jinému. Klasika.
V neděli mě ještě překvapil e-mail k dokončení GHO jsme měli vyplnit nějaký PDF dokument, kde se dalo v počítači rozklikať základní informace, které by se hodili na začátku pobytu. Nevím, jestli jsem to v těch úvodních 100 mailech přehlídla, nebo jestli mi to nešlo otevřít z mobilu. Každopádně velká škoda, spoustu věcí je tam objasněno a lépe by se mi plnily některé testy. V počítači v nemocnici pro změnu nejde zaškrtat co je třeba v tom PDF formátu, takže jsem to dělala v pondělí v 5 ráno, ideální. Proč ráno, protože večer jsem trávila venku, psychickým relaxem. Nakonec jsem to odeslala z mobilu cestou do práce, bez nějaké odezvy, tak věřím, že mi to uznali.