Den 88,89 Balad festival
Olalá, milý deníčku, další den, kdy mě čeká kulturní život tu. Těším se na to, jsem teda unavená z posledního týdne. Sedm služeb v 8 dnech mé tělo dost zmohlo. Po ránu se tedy cítím, jak přejetá parním válcem. Neumím si představit, jak budu celou dobu na festivalu stát. Dokonce mě napadla myšlenka, zda-li tam nebudou jezdící křesílka, že bych si půjčila. Dopoledne se opravdu jen doma válím a šetřím se, snažím se taky zjistit jaký styl hudby vůbec budou hrát.
Na festival jdu s Hany, byly jsme domluvené už dlouho dopředu, v podstatě hned jak můj kolega zmínil, že tohle se tu koná. Za mě, nejsem si jistá, že tento styl hudby je můj šálek kávy, ovšem představa festivalu v UNESCO oblasti? Jsem si jistá, že to bude stát za to, i kdyby mě ta hudba nebrala. Nemluvě, že prostě každá možnost kultury, je pro mě teĎ třeba. Je to způsob psychické relaxace, která je strašně třeba.
S Hany jsme domluvené na sraz ve 3 u nemocnice, já se totiž zase chystám do knihovny, a taky za mou Indickou kolegyní, si něco od ní okopírovat. Jedu do nemocnice už v 1 hodinu, abych měla dostatek času. Na oddělení jsou zase překvapeni , co tam dělám, těžko se vysvětluje, že prostě stále musím dodělávat papíry ke zkušební době. Moje Indické malé zlato má hodně práce, takže se jen podívám do jejích papírů a zjišťuji, že si nic neofotím, neboť to co má ona, mám i já. Takže jsem na tom tak stejně. Snažím se jí podpořit psychicky, že to zvládne dnes. Má zrovna negativnější fázi než já. Dneska je v práci i clinician, dělá vedoucí směny, tak ta je úplně v šoku, že mě tam vidí. Dostávám přednášku, že nemám myslet na práci, ale taky užívat volný čas. Kdyby tak oni věděli, že já jsem venku tak často :-D :-D No odpověď, že jdu na festival je uklidnila. Všichni se diví, že jdu do knihovny, když je pátek, že bývala zavřená. Já jim tvrdím, že jsem četla v týdnu, že je otevřená. No pravdu měly ony, podívala jsem se špatně, prostě tyhle posunuté víkendy, mě stále matou. Takže nic nevytisknu. Mám tedy spoustu času a vydávám se na Hany čekat do restaurace vedle nemocnice. Libanonská restaurace, za mě hlavní jídlo dobré, ovšem poprvé jsem si dala dezert, který jsem vrátila tak po dvou soustech. Mám jasno, Libanonské dezerty asi raději už ne. Uuu to bylo tak sladké. Je čas vyrazit na festival.
Nakonec jsme vyrazily po půl čtvrté. Dle lístků mělo být otevřeno od 16. Objednala jsem UBER dle jejich informací na stránkách. Ehm, no díky mně jsem se pěkně prošly, protože jsme se dostaly k parkovištím na tuto akci uzpůsobeným. Nevadí, ono nám to neuškodilo. Zatím bylo všude prázdno. Když jsem tak po 35 minutách chůze došly k hlavním branám na festival, bylo stále zavřeno, dle nich se mělo otvírat v 17. Šly jsme se ještě podívat do přilehlých ulic kolem. Upřímně sama bych tady tedy nešla. Jak jinak se tu moc nebojím, tady v této části města bych se nejbezpečněji sama necítila. To že jsme budily pozornost protože dvě bílé holky na procházce, to je jasný. Nikdo nás ale nijak nekontaktoval, jen se koukaly. S tím člověk nic neudělá. Po návratu před hlavní brány, jsme čekaly na otevření ještě nějakou dobu. No Arabský čas je prostě jiný, oficiální otevření ve 16, znamená otevření bran v 17:30. Nevadí. Jen škoda, že první DJové hrály od těch 16 bohužel zřejmě pro prázdné prostory. :-D
Každopádně akce to byla parádní, 5 stagí, z počátku minimum lidí, nikde žádné fronty. To se však s přibývajícím časem změnilo. Žádné předražené jídlo a pití. Například Cola za kterou bych v ČR na takové akci dala 50 Kč tady stále stála 18 Kč. Nádherné osvícení všeho. Několikrát jsme si to vše s Hany prošly, užívaly si to prostředí i hudbu. Mě osobně mile ta hudba překvapila. Užily si srandu při Hany zkoušení tradičních arabských šatů. Jen já bych ji ráda, našla manžela v bílém, ale oni kluci Arabští, seděli před velkoplošnou obrazovkou, kde běželo čtvrtfinále mistrovství světa ve fotbale. Nebudu lhát, ale Argentina a Brazílii táhly více. :-D Někteří opravdu vypadali, že přišli na fotbal a ne za hudbou. Nebyla by to Hany aby si nevyzkoušela i další přidružené atrakce. Já ji dělala dobrovolně fotografa. Když už jsem byly unavené, zůstaly jsme u hlavního podia užívaly si tam. Byla tam nádherná ohnivá show. Interpreti se střídaly. Vtipné bylo, že Hany potkala i lidi co už tu zná ve městě. Jen teda poznávali oni jí, ne ona je :-D. Setkání s jejím zubařem tu, mě přivedlo k smíchu na dlouhou dobu. Musím říct, že na celé akci jsem se cítila neskutečně bezpečně, bez jakéhokoliv obtěžování, bez strachu pohnout se někam dál od Security. Byly jsme rády, že si nás nikdo moc nevšímal. Vlastně potom co jsme si tohle s Hany řekly, nahlas tak při další sekci hudby za námi někdo přišel. Ovšem bylo to milé, nevtíravé. Sice mě pobavil způsob, jakým se to tu zkouší na Evropanky, ale hold jsme asi proslulé, že dobré pití to je něco pro nás.
Co se bezpečnosti týká, tak bych ráda i řekla, že i co se hygieny týká - tak klobouk dolů, bála jsem se že to bude katastrofa a ono úplně naopak. Takhle čistá záchody a prostory na takové akci? Nezažila jsem v ČR. Na druhou stranu ano, oni si na toto najmuli velké množství zejména Filipínských pracovníků, kteří opravdu stále uklízeli.
Akce trvala až do 2, ovšem my to zabalily těsně před půlnocí. Za prvé já si nebyla úplně jistá, jak já to mám s vycházkami z compoundu, v přivíracím dopise psali, že ženy by měly informovat Security, když budou déle venku než do 1 hodiny ráno. Tak jsem se trošku bála aby mi nezavřeli bránu a já nenocovala venku. Za druhé Hany měla na ráno plány a hlavně my už byly fakt unavené.
Při odchodu jsme poprvé pochopily, proč všude tolik místní armády. Vůbec netuším co se dělo před vchodem, ale nějaký rozzuřený dav se tam něčeho dožadoval, ale Armáda nám umožnila bezpečný odchod. Bály jsme se, že neseženeme odvoz, ale kupodivu UBER fungoval a rychle jsem našly řidiče. U nás už byla brána zavřená, naštěstí já zvonit nemusela, vracela se kolegyně z obchodu. Vyřešeno, žádné hlášení Security nebylo nutné.
Shrnuto za mě velmi velmi vydařený den, akce, společnost. Dokonce jsem zvažovala si koupit lístek i na druhý den.
Myslela jsem jak budu v neděli mrtvá a ono ne. Opravdu, jak jsem měla pozitivní psychické naladění, necítila jsem se unavená, i když jsem spala minimum hodin. Vrhla jsem se i do domácích prací. Dokonce i do učení. Než mi přišla sms s pozváním na večeři. Zvažovala jsem zda jít, nebylo to pozvání od někoho koho jsem neznala. Do toho já se moc neorientuju, jak to tu teď je s pravidly a rozhodně vím to, že nechci žádné problémy. Nakonec jsem však odvahu sebrala a šla a rozhodně nelituji. Byl to příjemně strávený večer.
