Po možná nejhorší noci tady, jsem se probudila kupodivu i s poměrně normální náladou. Možná proto, že už v posteli jsem si přečetla zprávu od mé Indické kolegyně, že ona má dnes paní, co já včera a že vše ok. Že je na tom stejně jak včera. To mi udělalo radost a pomohlo se mi uklidnit a nezabalit po ránu kufry a nejet domů.
Místo toho jsem dopoledne snažila pracovat znovu na papírech pro ukončení mé zkušební doby, vypsala jsem si vše, co potřebuji od clinician, co potřebuji někde vytisknout atd. S tím, že pojedu do nemocnice to dořešit. Ovšem moje lenost a taky myšlenka, že hodná clinician má více času až odpoledne, můj odjezd stále odkládala. Cítila jsem taky potřebu jít si odpoledne udělat radost a hlavně nemyslet na práci. Napsala jsem tedy Hany, zda-li nechce jít do obchodů, a na jídlo, že mám v plánu své oblíbené místo s barevnou fontánou. Hany souhlasila, takže hurá do nemocnice.
V nemocnici jsem byla úspěšná tak na půl. Poprvé byl v knihovně nějaký pracovník, takže jsem se mohla zeptat na tisknutí. Bohužel jsem si to dopředu nespočítala a řekla, že papírů bude 10. No potřebovala jsem jich 15, ale nevadí, těch zbylých 5 vytisknu příště, snad. No tím má úspěšná mise v práci skončila. Následně na oddělení totiž nebyla ani jedna clinician. Takže jsem zašla za mojí kolegyní a podívat se na pacientku. Ta mi udělala radost, nadšeně mi mávala. Sice s dechem na hraně, ale vypadala dobře. Vlastně nevím, z čeho jsem měla takové nervy :-D :-D ... když doktoři dnes rozhodli o jejím posazování. Následně jsem hodinu seděla a čekala na clinician, ale žádná se neobjevila. Tato hodina ale byla vcelku poučná. Viděla jsem více práci vedoucí směny, pochopila jsem konečně z tabule, kde se co a jak píše, jak je to s našimi povinnostmi pro příjem, pro doubling, pro covid. Aneb viděla jsem jak dělá přiřazování pacientů další směně a co vše musí brát v potaz a říkám, že to teda rozhodně není lehké. Nemluvě, že se stejně nikdy člověk nezavděčí všem.
Po hodině čekání jsem vzdala své čekání, rozdala koupené úplatky (donuty) kolegyním, a šla čekat ven na Hany. Měly jsme sraz u nemocnice, neboť zde byl nějaký Food truck, tedy stánky s domácími výrobky. Prošli jsme to a vydali se do nákupního centra. Poprvé jsem zaregistrovala, že mám tento den pozitivnější náladu než Hany. Překvapilo mě to. Ovšem opravdu poprvé z jejího povídání jsem měla pocit, že i pro ni to tu má nějaká negativa, že není vše jen růžové, věřím, že to byla jen momentální nálada, rozpoložení. Teď to bude znít divně, samozřejmě mě to kvůli ní mrzí, ale vím, že se s tím popere. Přála bych jí aby bylo vše pro ni stále ok, ale na druhé straně - tohle bylo mnohem více lidské, opravdové, bez přetvářky. Navíc jsem si uvědomila, že ty výkyvy prostě máme všichni, jen v těch začátcích asi mnohem častěji než později. Můj názor na toto, že všichni jsme tu totiž strašně něčím ovlivněni. Já zatím nejvíce prací, ostatní holky hodně i životem okolo.
Každopádně naše nakupování bylo vtipné. Zašly jsem do prvního obchodu a první obchod byl i poslední. Za prvé, podařilo se nám koupit vše, co jsme chtěly. Za druhé, to bych nebyla já aby něco šlo lehce. Takže to co člověk nechce ani v ČR, natož v Saudské Arábii, 3 krát jsem odcházela z obchodu a 3 krát houkala alarm. No ještě, že jsem měla dobrou náladu. Poprvé to byl stres, že se nedorozumím s ochrankou, ale dobrý zvládli jsme to, zjistil že nemám odstraněné čipy z věcí. Koupila jsem další teplé pyžamo a sadu ručníků. Návrat k pokladně aŤ to odstraní. Druhý pokus, znovu houkám. Znovu našel v ručnících další čip. No takhle mě vrátil 3 krát:-D :-D. Osobně, být to v jiné náladě, asi obsluhu pokladny uškrtím, dnes jsem se jen smála. Ovšem když jsem i na počtvrté pípala, už se i ochrance mně zželelo a pustil mě. Kde byl problém - našla jsem pak doma další čip mezi ručníky, ten už tam bude asi navždy:-D Každopádně, jsem řekla, že já už do obchodu nejdu, další kolo pípání bych nedala.
Zašly jsme na večeři do Italské restaurace, a já si tu poprvé dala pizzu. Chtěly jsme na půl, ale měli akci 1+1 a tomu se přece nedá odolat. K tomu mega dobré dorty a pak ze mně byla jen kulička na odvalení se domů a dívat se na fotbal.