Třetí denní a třetí pacient. Tentokrát pacientka s Covidem. Nevadí, už se s tím učím tak nějak pracovat. Opravdu se teď cítím mnohem lépe psychicky poslední dny.
Tyto dva dny jsem byla zpět na našem JIPu a zpět v části oddělení, kde jsem byla teď většinu dnů, takže už jsem znala většinu pacientů aspoň od pohledu. Oba dva dny jsem měla štěstí na kolegy vedle mě. V sobotu mě to tedy zarazilo, protože kolegu jsem moc neznala, je z druhého týmu a já z něj vždy měla zatím velký respekt. Ovšem hned z rána jasně řekl, že jeho cíl pro dnešní den je zmenšit můj stres a pomoct mi. Opravdu tak konal a to přesto, že mi nemohl pomoct s mojí pacientkou, při nějakém polohování, hygieně, protože to byla ženská pacientka při vědomí, ale s odbornými věcmi, když jsem si nebyla jistá, tak mi fakt ochotně pomáhal. No a čtvrtou službu, jsem trošku doufala, že budu jinde, že se nebudu muset dva dny oblékat ke covidové pacientce, navíc můj šéf měl vyžádat pro mě lehkého pacienta, abych mohla na dvouhodinové školení na nové pumpy, ale ponechali mě tu. Vedle mě byla kolegyně, kterou mám moc ráda, ale my dvě vedle sebe? :-D To je vždy jasné, že bude hektický den. Nevím, jak to děláme, ale opravdu to pak nikdy není klid.
Mimochodem moje pacientka hrozně sympatická paní. Milá, hodná i jsme se dorozuměly pomocí překladače, a rukama, nohama. Jen mi ji bylo líto, strašně nechtěla na dýchací přístroj, poprvé jsem zažila, že můj pacient odmítl intubaci. Já ji teda i chápala, aspoň do chvíle než se mi druhý den zhoršila.
Poprvé jsem tu sloužila za sebou sobota, neděle. Neděle je tu začátek dalšího pracovního týdne. Poprvé jsem tedy zažila jiné doktory v sobotu a pak hned v neděli. Poprvé jsem nechápala, jak se něco v sobotu naordinuje, nebo naopak zruší a druhý den se to zase nasadí, nebo zruší. Pravda v neděli, jsem musela předat pacientku před vizitou kolegyni a jít na to školení, zrovna to vyšlo na nevhodný čas. Já tohle fakt nemám ráda, ovšem co dělat, bylo to nařízení od šéfa, takže i kolegyně to musela pochopit. Ovšem po návratu ze školení jsem se asi já nestačila divit. No každopádně já si pak už do večera nesedla. Poprvé jsem asistovala při zavádění arteriální kanyly. Nějak jsem zapomněla říct, našim clinician, jestli u toho nemá být poprvé někdo z nich se mnou, uvědomila jsem si to až v noci. Takže nakonec jsme to tak nějak zvládli se dvěmi doktory spolu. Jeden z doktoru se mi teda smál, že co bych dělala, kdyby tam nebyli dva, no co řekla, bych že s procedurou počkají, než já budu mít připravené všechno dopředu, ale což nebrala jsem si to moc k srdci. Já za to nemůžu, že ty procedury, tu občas probíhají úplně jinak než v ČR. Snažím se to teď brát, že se prostě zkušenostmi tu učím. To je asi správný přístup. Na druhou stranu i to má své meze.
Paní se mi potom v poslední hodině nedělení služby opět zhoršila, a já opět měla výčitky ze špatného předání služby, nemluvě, že jsem předávala kolegyni, které už jsem nedávno předávala paní dost hekticky.
Takže tak hezky, jak já se v posledních dnech cítila to se během chvíle zase změnilo a já opět spadla na tvrdou zem. Dokonalá ukázka, jak tu člověk změní náladu během chvíle. Dokonce tak, že jsem v noci opět měla noční můry. Ve dvě ráno z neděle na pondělí jsem dokonce téměř balila kufry. Večer jsem padla do postele po čtvrté službě a usnula hned, ovšem psychika je mrcha a dala mi tak dvě hodiny spánku. Zbytek noci už byl peklo, usnula jsem až kolem 5 té ráno. Nevím, zda se na mě podepsala prostě únava, která mi přitom nepřišla tak hrozná, nebo nějaké hormony, ale teda přiznávám, že tohle byl asi téměř po 3 týdnech opět tvrdý návrat do pesimismu.
Mimochodem školení na pumpy mi udělalo radost, jedná se o pumpy, které jsem používala na JIPu v ČR, takže pro mě rozhodně dobrý, ikdyž se tu budou využívat trošku jinak. Nebo rozhodně mi v ČR do nich používaly jeden set, tady bude možnost vybrat ze 3 typů, do konce je možnost na jeden set napojit druhý, přídatný set , např. jen na antibiotika. Já se těším, mé kolegyně méně. Chápu je, oni už jsou zaběhlé na těchto pumpách a ono učit se v akutní péči zase nové pumpy, není tak lehké. Školení je fajn, ovšem než si člověk tu pumpu osahá, tak je to stejně o něčem jiném. Nemluvě, že se mají začít používat prý do měsíce. No takže to co jsme si vyzkoušely na školení, stihneme zase zapomenout. A měsíc, to tady taky může znamenat 2-3 měsíce.