Dneska ráno mě čekalo na tabuli velké překvapení, nenašla jsem tam své jméno. No tak fajn já můžu jít domů. Ne moje chyba, nenaučila jsem se číst to co je bokem, tedy, že jdeme vypomoct na jiné oddělení. Tam mé jméno dnes figurovalo. Stává se nám to často, protože máme pacienty dost často na jiných odděleních.
Já ani nevím, zdali smím či nesmím jít, protože nemám ukončenou zkušební dobu. Nebráním se ale, protože mě vybrali chirurgický JIP, který už vlastně má být naší součástí oficiálně. No a taky jsem zvědavá, přeci jen jsem o slyšela že je malinký atd.
Můj názor na tento den? Haha to byla možná úplně nejklidnější služba co jsem tu kdy měla. Nejen pro mě, ale u nás jsem asi nezažila aby byl takový klid pro všech 5 sester v nějaké části oddělení. Opravdu. Navíc jsem zjistila, že tady na té JIPce je hrozně fajn, jak je vše hrozně blízko, mnohem více si ty sestřičky tu měly možnost a asi i chtěly pomáhat. No a já nikam nemusela volat, to vše za mě obstarala vedoucí směny, která sice měla taky svého pacienta, ale do toho ona komunikuje s lékaři apod. Navíc vedoucí směny byla neskutečně hodná a milá. Takže pro mě opravdu klidný den. Chvílemi mě i napadalo, že snad půjdu říct, svému šéfovi někdy později, že chci sem, že by tohle možná bylo spíše pro mě, nebo aspoň do začátku. Tady bych opravdu měla čas i udělat si v klidu ty testy všechny a tak se naučit ty věci, co mám. Dnes jsem to neudělala, protože jak jinak nefungoval dnes i-learn.
Jenže musím být i racionalista - i zde byl moment, kdy jsem pochopila, že ne vše by bylo tak růžové, nemluvě že si uvědomuji rozdíl, že dnes byl víkendový den proto ta služba tam byla klidnější, přeci jen operační JIP bude mít větší frmol ve všední dny.
Odpoledne mě ještě zaujala jedna věc, že tak jak se v ČR leckdy bojuje mezi odděleními, to stejné je i tu. Je to škoda, naše dvě JIPky by měly spadat pod jedno, ovšem evidentně pro déle pracující pracovníky přijmout tuto změnu jednoduché není. Zavděčit se všem prostě vždy nejde. Každopádně já jsem večer odešla s dobrým pocitem a asi by mi nevadilo, jít sem zítra zase.
Po dlouhé době ani nejsem večer po službě extra unavená a vydržím i nějakou dobu vzhůru. To se mi fakt moc často nestává. Snažím se proto sesumírovat, všechny ty papíry k "privilege", které bych měla mít, protože od včera mám v hlavě pocit, že žádné prodloužení zkušební doby nebude. Takže bych měla být připravena. Pokud nechci být poslána domů. No a v posledních dnech se cítím, že nechci, že se moje hlavička změnila, že mi za to stojí bojovat.