Tento den pojmenuji jako zmatenost. Zmatená jsem teda tady často, ale dnes asi z více věcí.
Zase a nebo stále mám stres ráno z práce, ovšem možná díky vydařenému volnu o něco menší. Každopádně ty rána jsou stále těžká, ještě když mě čekají poprvé 4 denní vkuse. Dneska jsem zvědavá jestli se potkáme na oddělení stou kolegyní, jestli něco bude říkat.
Moje ráno v práci nezačalo nejlépe, ale poprvé já nepředávám horšící se pacientku, ale naopak ji přebírám. Upřímně pro mě i noční sestru výhra, že máme každou službu na oddělení vyčleněnou tzv. RRT sestru, tj. sestra pro akutní výběhy, která, když nemá svoji práci tedy volání z oddělení, tak má pomáhat u nás, kde se nestíhá, něco děje. U pacientky se totiž přesně při předání služby zavádí invazivní vstup, pro lepší léky. No a já se nerozpůlím, takže nemůžu asistovat a ještě přebírat službu. Takže já přebírám službu a ač neochotně asistovat lékaři musí sestra, která dnes je pro akutní výběhy.
V poslední době přebírám velmi často pacienty co se v noci buď resuscitovali, nebo nejsou úplně stabilní. Ovšem o tom mé oddělení je. Ovšem dnes jsem konečně přišla na to proč já jsem tak vyjukaná z mého oddělení , proč cítím takový stres. Samozřejmě příčin je více. Ovšem na této pacientce já to pochopila. Protože já v ČR nikdy nepracovala na kardiu, přiznávám, že poruchy srdečního rytmu to byl vždy můj nepřítel a strašák. No a dnes jsem si uvědomila, že tady na tom mém oddělení v Soudě, jsem naopak téměř nezažila normální srdeční rytmus. Takže mě pak vlastně strašně stresuje pozorovat ten monitor. Dnes to bylo obzvlášť fakt EKG na první pohled nezdravé.
Tak nějak se ale už s tím učím bojovat. Snažím se snížit ten stres sama na sebe. Dnes mám v blízkosti i kolegyni ze včerejšího taxi. U té si jsem jistá, že když si nebudu jistá pomůže mi. A ač druhý kolega je jeden z nejlínějších lidí co jsem poznala, věděla jsem, že se to nějak zvládne. To že se tento kolega moc nepředře se mi i dnes potvrdilo. Jestli jsem se smála, že má školitelka byla na pauze hodinu, tak on to povýšil na hodinu a půl, a když už byl před pokojem svého pacienta, tak stejně 90 procent času byl na mobilu. Vlastně mi dnes moje školitelka řekla, že byla i jeho školitelka, musela jsem se až smát jak rozčíleně to řekla, ovšem chápala jsem ji. Evidentně byla jeho školitelka, ale pak když někdy potřebovala pomoc ona, on se ani nehnul a nebo ji něco vytkl. Vtipné bylo, že když už začít pracovat chtěl, tak musel odběhnout k nějaké resuscitaci na oddělení. Byl dnes přidělen na tuto roli. Takže my jsme jeho pacienta s kolegyní obstaraly, což je ok, za mě kolegiální věc, ale slovo díky by rozhodně neuškodilo.
Jinak s kolegyní jsme se bavily i o včerejší jízdě taxíkem. Ukázalo se, že taxikář je kamarád jejího manžela tu, a občas s ním takhle jede na výlet. Aby nebyla jen doma. Stihla mi i toho teda vypovědět i celou její historii. No jsou věci, které mě prostě na jiných kulturách nepřestanou překvapovat. Tato sestřička je z Malajsie, je to muslimka. Manžela i děti má v Malajsii. Něco co já si představit neumím, ale pro ně je to normální. Dokonce mi říkala, že kdyby byla v Malajsii, žijí odděleně.
K té dnešní zmatenosti, prvně jsem byla zmatená z mého šéfa. Když jsem s ním mluvila posledně, tvrdil mi, že poslal nějaký ten e-mail ohledně prodloužení zkušební doby. Navíc mi řekl, že ten přesun do druhého týmu půjde. to bylo cca před 10 dny. Dnes při obchůzce oddělení za mnou přišel a řekl vypadá to, že tým A je už ok a zda jsem něco odeslala. Ne neodeslala, netušila jsem, že já mám něco odeslat. No a co jsem mu tak měla odpovědět na ten tým, když byli všichni kolem. Nemluvě, že já už si asi na ně zvykla, opravdu. Ovšem pochopila jsem, že on asi úplně zapomněl na tu slíbenou změnu týmu. No asi budu zvědavá jak to bude v dalším rozpisu služeb a jak to bude s mojí zkušební dobou. Ovšem jestli ji neprodlouží mám co dělat, za 10 dní mi končí a měla bych něco odevzdat. Taky mám následky z mého pobytu na pláži, rudý obličej jak rak. Doufám, že si můj šéf nemyslel, že jsem rudá vzteky, otázku co se mi děje, že jsem tak rudá jsem totiž během dne od kolegů dostala častokrát. Vysvětlovat, že se nečervenám, že mám ale popáleniny od slunka bylo dnes na pořadu dne. A to viděli jen obličej :-D Vlastně jen oči, když to tak vezmu, že máme roušky.
Další zmatení mi přichystal vnuk mé pacientky, protože mi řekl, že paní je stejně stará jako Královna Alžběta byla než umřela. Ovšem to mi vůbec nesouhlasilo s dokumentací. Ptala jsem se ho asi 3 krát. Pravda je, že ona dcera pacientky vypadala, že je klidně ve věku kolem 70. Při příchodu chudák vypadala, že se nám tam zhroutí. Musím říct, že rodina kolem této paní byla opravdu hrozně hodná a to je pak trošku jiná práce.