Den 79 Neplánovaný výlet, neplánovaný spolucestovník
Plán na tento den, odpočinek. Uskutečnila jsem plán tak napůl. Neodpočívala jsem doma, ale protože jedna milá sestřička z ČR co tu žije už delší dobu, udělala dnes Arabský řidičský průkaz a prosím v Arabštině, tak je třeba to oslavit. Za mě opravdu klobouk dolů. Takže odpoledne se vydáváme s Hany, na návštěvu za touto sestřičkou aby jsme si udělaly malou českou oslavu. Trošku jsme zvažovaly, zda ji vlastně spíše nemáme nechat odpočívat, aby jsme ji furt nerušily, ale nakonec jsme se stejně k ní vydaly. Pro mne trošku problém, co si vzít na sebe, ehm včerejší skvělý den na pláži na sluníčku má následky, moje tělo si vybírá daň. Nemůžu fňukat, nemám si zapomínat opalovací krém.
Při odcházení z apartmánu na mě čekalo první překvapení dne. A to dopis na stěně před mým bytem. Je to dopis od holek, které jsem včera potkala prvně tady na patře. Psali, že vítají nového člena na párty patře. Tak už vím, odkud většinou jde hudba a že jsem zvána někdy na párty. Tak uvidíme. Každopádně je to strašně milé.
Cestou jsme se stavily ještě v květinářství pro kytku. Přeci nepřijedeme bez ničeho. Velké překvapení pro mě, že v květinářství pracují muži. Informace od Hany, že ve všech květinářství viděla zatím jen muže, je pro mě nová, a trochu překvapující. Ovšem dala se čekat, když si člověk něco o této zemi nastuduje. Každopádně překvapující bylo, že opravdu to pánům šlo od ruky. Jediné co, kytku zabalili tak do tuny igelitu, udělali to teda nádherně, ale s igelitem se tu rozhodně nešetří. Pak tedy povinné focení, ať mají někteří vzpomínky a může se jet dál.
Odpoledne bylo úžasné. Věřím, že pro všechny nejen pro mě. Kytkou jsme udělaly radost. Užily si odpoledne povídáním v Češtině, hraním hry zvané Keram. Hrály holky mezi sebou a já jím dělala fandícího diváka. Celé odpoledne nám zpříjemňovala i malá dcerka české sestřičky, se kterou je radost si hrát. Ani nevím, kolik imaginárních zmrzlin jsme spolu snědly. A na závěr jsme dostaly pozvání na večeři do restaurace. Vyrazili jsme i s manželem, takže tahle část večera už byla v angličtině. Večeře na arabský způsob, pro mě stále je to objevování nových chutí a asi ještě dlouho bude, protože já si prostě nepamatuji, ty názvy co jsem jedla, takže vždy začínám od začátku. Zatím mi nejvíce chutná teplý Arabský chleba. Každopádně jsme se nadlábli tak, že po příjezdu zpět k ním, už nezbylo ani místo na oslavný zmrzlinový dort. Teda on nezbyl ani čas. Neboť mě čekala druhý den denní a bylo potřeba odjet včas. Druhým důvodem, že se od 22 hodin hrál poslední zápas Saudské Arábie na Mistrovství světa ve fotbale v základní skupině. Ráda bych se zašla i ven podívat, nasát atmosféru přímo do nějaké části s fanouškům; ale představa že se pak nemá člověk dostat jak na ubytování, protože doprava po takovýchto událostech je prostě šílená, mě vedla raději k přímé cestě domů. Jakým překvapením pro mě bylo, že pro nás přijel taxikář, se kterým jsme byly domluvené a u něj v autě už někdo seděl. Ok, hlavně že přijel. Jenže šok asi pro všechny strany, neboť když se to osoba otočila a chtěla se nám představit asi jsme obě zůstaly s otevřenou pusou. Byla to byla má kolegyně z oddělení :-D :-D. Tohle asi nikdo nečekal, a tak 40 minutová cesta proběhla zdárně za mlčení, když ona je normálně velmi sdílný člověk. Ač to nemám ráda, bavit se před dalšími osobami v našem jazyce, na závěr cesty jsme se přeci jen s Hany bavily v Českém jazyce. Smály jsme se u toho, protože partner fotbalového mistrovství nabídl, že pivo, které bylo zakázané prodávat na mistrovství pošle do země vítězů. Smály jsme se, co by s tím tak udělali v této zemi, kde je alkohol zakázaný. Po příjezdu jsem se ještě podívala na ten fotbal, přeci jen člověk je v této zemi, tak jim i zafandí. Hmm, nebo jsem jim fandila aby byl další den volna navíc? Kdo ví. Každopádně fotbal dobře pro Saudskou Arábii nedopadl, takže další volno už nebude a pro mě je čas jít spát. Práce volá, stres volá.
