Dnešní den v práci, z mé strany snad bude lepší, stejná pacientka, ale zase snad už toho nebude tolik. No dobrá, dialýza se teprve zahajuje na začátku mé směny, ale což, ač jsem z ČR zvyklá dělat dialýzy, dokonce na stejných mašinách, tady je na to určený pracovník z dialyzačního oddělení. Takže on se stará o mašinu, já se starám o pacienta. Takhle někdy je to výhoda, ale někdy, když prostě oni nemají čas/pracovníka kterého by k nám poslali a proto se čeká na dialýzu třeba do druhého dne, to moc nechápu.
Každopádně já mohla mít klidnější den, ráno jsem i byla ráda, že mám totálně jiné lidi na té části oddělení. Ovšem byly jsme tam 4 na 5 pacientů a jelikož mi bylo líto kolegyně co měla dva pacienty, ještě ne hned vedle sebe a ještě s dost práce kolem nich. Snažila jsem se jí pomáhat. Během dne jsem trošku změnila názor na lidi kolem mě. Musím si z toho ponaučení pro příště, pro mě moje pacientka byla stabilní, tak jsem se snažila pomáhat, ony sice taky ovšem nejprve si dokončí i svoji dokumentaci, dojdou si na svoje dvě pauzy a nezájem, že prostě další dvě se tam honí. Za mě teda kolegialita v ČR je určitě na vyšší úrovni, ovšem je to člověk od člověka, oddělení, od oddělení.
U mě to dopadlo tak, že jsem vlastně pauzu nestihla. Nestihla jsem dokončit ani svoji dokumentaci a dodělávala to po službě. Navíc do toho celý den velký hluk kolem mě. Hodinu před koncem jsem začala tušit, že je zle, že bolest hlavy bude migréna. Při předání pacientky jsem se už jen trošku modlila ať se u toho nezhroutím. Naštěstí jsem stihla vše předat, a můj žaludek se dal o sobě vědět až při cestě na denní místnost. Kolegyně, které jsem předávála byla navíc hrozně hodná, jen já měla výčitky, že ji předávám dost chaoticky, že vlastně nejsem připravena. Což mě mrzí, protože prostě pak jdu do volna s negativními pocitem.
Ponaučení z dnešního dne - starat se o sebe. Pomoct to určitě, ale najít si čas jít na pauzu, odpočinout si, najíst se. Dodělat svoji práci. Protože, pak působím, že já nestíhám.
Na denní místnosti jsem zjistila, že můj nejoblíbenější kolega na předání služby, končí. Má svoji poslední službu. To se tady rovná tzv. Masalama party, takže balonky na denní místnosti, nakoupil jídlo, pizzy, donuty, a prostě rozlučka. Komu já budu předávat to nevím:-D
Cestou na autobus potkávám kolegyně, kterým kvůli jídlu ujel autobus, a tak spolu čekáme na další a poslední ve 20:40. Jsem za to ráda, protože se aspoň dovídám, že vedle jedné kolegyně je vždy tak rušno, a vždy nebudu pak stíhat. Chudák byla proto vyhlášená na teambuildingu za nejtoxičtějšího člověka. Ovšem já ji mám fakt ráda. Do toho se dozvídám, že spousta těch dlouho zde působících Filipínců bude chtít už brzy domů. Tak to jsem zvědavá, kdo tady pak bude pracovat.
Ovšem jsem ráda, že mě čekají dva dny volna. Představa další služby po tomto? Tak to ráno bych nikam nešla. Zítra má Hany v plánu pláž a upřímně ani to si nejsem jistá, že zvládnu. Uvidíme ráno.