S jakou náladou jde člověk spát s takovou se probouzí. V noci mě budily noční můry z práce. Občas si fakt říkám, zda mi to za tohle stojí. Věřím, že jo, ale doufám, že tenhle stress brzy skončí. Jedno vím jistě, za zdraví to tu nestojí. Kdy už půjde o zdraví, to musíme každý poznat sám. Ovšem začátky prostě lehké nejsou a nebudou.
V práci dostávám pacienta akutního, ale s tím, že jeden z mála není v žádné izolaci, tak že je možné že ho brzy postěhuji jinam. No nevadí. Nestalo se tak, pacient se mnou zůstal celou dobu. Náš vedoucí směny měl rozum, a vybral na stěhování méně akutního pacienta. Vedoucí směny se v mém týmu mění po 7 denních službách, zrovna teď mám 7 služeb štěstí na vedoucího. Sice mě chtěl poslat dělat příjem, ale zároveň si přišel nejprve ověřit jak dlouho tu jsem, a pak šel zjistit jestli už po dvou měsících dělat příjem smím. Asi nesmím, jelikož už se nevrátil a příjem dělala jiná kolegyně. Každopádně já i pacient jsme směnu přežili a to je úspěch. Některá medicínská rozhodnutí tu nechápu, ale to mě nepřísluší hodnotit.
Co je však zajímavé, jak probíhá občas výměna pacientů - dost často tu musíte předávat pacienta uprostřed služby kolegovi z oddělení, protože prostě muž by se neměl starat o ženu. Nebo rozhodně ne o neuspanou ženu. Být tady vedoucím směny a muset myslet při přidělování pacientů sestrám, to klobouk dolů. Kolega co dnes odeslal svého pacienta na normální oddělení, tak nemohl dělat příjem, navíc on nebyl psaný ani na příjem. Proto šla příjem dělat kolegyně, ovšem ta měla taky pacientku ženu, takže kolega ji nemohl mít. Takže proběhla ještě jedna výměna. Bohužel pro mě, protože tento kolega se stal mým "parťákem" tzv. buddym. Tedy, když jde jeden na pauzu hlídá ten druhý, když jdeme otáčet pacienta, měly by jsme si vypomáhat. Proč bohužel? Kolega sice není přímo Saud, ale je to Arab, a dnes hrála fotbal Saúdská Arábie s Argentinou. Takže já vlastně nemám moc na výběr, kdy chci jít na jídlo, nebo kdy chci otočit pacienta. Kolega mi jen oznamuje, že on jde na jídlo v jednu. Dělám si z něj srandu, že tam nebude celé dvě hodiny. Mezitím co je pryč, jsem volala návštěva pacienta doktorku, aby se dozvěděli informace. Potom co se ale kolega vrátil z pauzy se jeho začal rodinný příslušník vyptávat znovu na vše. Takže kolega byl pak naštvaný ně mě, proč se ho ptají. Protože asi nevěřil doktorce ženě, co já vím a se mnou odmítal mluvit též, překladač mu nebyl dost dobrý. Upřímně tady návštěvy pacienta jsou opravdu o něčem jiném než u nás. Ovšem toto jsem zažila poprvé, že jsem měla pocit, že prostě chlap nechce mluvit spíše se ženskýma. Kdybych mu podle mě zavolala i méně kompetentnějšího pracovníka chlapa bude to bez problémů. Shrnuto dnes mě nestresuje pacient, ale návštěva a můj kolega.
Každopádně ještě zpět k fotbalu. Dnes byl fotbal Saúdská Arábie - Argentina. Celkově po celé mistrovství máme v nemocnici nachystanou místnost, kde můžeme sledovat zápasy svých týmu. No ČR nehraje, takže ač jsem velký fanda sportu, nevím, jak bych vysvětlovala, že tam chodím na ostatní země. K dnešnímu zápasu, čekala jsem, že to budou strašně prožívat přímo Saudové, věděla jsem, že jeden kolega rozhodně ty dvě hodiny pracovat nebude. Za to bych dala ruku do ohně už včera. Ovšem musím říct, že tak jak to nakonec celé bylo předčilo i má očekávání. Nejprve během dopoledne zazněla informace, že vedení apod. končí už ve 12. Mám pocit, že v podstatě všichni pracovníci kteří pracují na ranní směny, mohli skončit už ve 12. Dále, že to neprožívali jen Saudové ale všichni Arabští pracovníci, a dokonce Filipínské kolegyně. Většina lidí si vybírala pauzu na oběd na začátek zápasu. Osobně jsem šla na pauzu asi 15 minut před koncem, šla jsem ven. Když jsem procházela nemocnicí, nestačila jsem se divit, fotbal běžel na veškerých obrazovkách v nemocniční hale, v čekárnách a vždy tam hlouček lidí co to sledovali. Muži, ženy. Opravdu trošku jak když se na dvě hodiny zastavil pracovní svět. Do toho kolegové co se šli podívat do té speciální místnosti, posílali fotky jaké množství jídla a dezertů je tam připraveno. Saúdská Arábie vyhrála, sami Saudové tomu nevěřili. To teprve něco byl všichni si tu navzájem gratulovali. V pracovní skupině všichni nadšení a gratulovali. No jak kdyby už vyhráli mistrovství světa. V podvečer se navíc na sociálních sítích začala objevovat zpráva, že zítra je vyhlášeno volno na počest výhry. No pro sestry u lůžka samozřejmě ne, oni by se ti pacienti sami o sebe nepostarali ale zbytek ano. Nebo já nevím, zatím si to neumím představit. Každopádně co by se tady tak dělo po postupu někam dále na MS, nemluvě o výhře? Třeba týden volna?.-D Lidé tu jsou opravdu hrdí na svoji zemi, to je zase hezké vidět.
Také jsem dnes poprvé dostala otázku, zda bych kolegyni z druhého týmu, co dnes byla na přesčase nevyměnila službu. Šla na to chytře, řekla že její nálada záleží na mně. Copak můžete odpovědět?:-D Ale dobrý, sice budu mít 4 služby v řadě, ale zase ona mi bere službu z mých původně napsaných 4 služeb za sebou. Veškeré náležitosti k tomu řešila ona, takže vlastně netuším co pro to člověk musí udělat. Tak snad to pro obě bude dobré. Neboť i v ČR platí, vyměněná služba, nejhorší služba.
Večer jsem se po službě vydala ještě do posilovny, abych šla spát totálně unavená, a v noci opravdu spala až do budíku, žádné sny o práci. Muž ze Security, kterému jsem to šla vyprávět, byl úplně nadšený ještě s fotbalu. Rozebíral to se mnou dobrých 5 minut. Porazit Messiho to je prostě velká věc. Vtipné bylo, že poprvé jsem někoho v posilovně potkala a to dokonce dvě mé kolegyně. Smály jsme se tomu, protože zrovna my tři byly i v jedné části oddělení. Už nám chyběl jen Arabský kolega, co by taky dělal v dámské posilovně, že :-D