Den 64 - Knihovna, National Guard

     Dnešní den byl ve znamení volna. Po předchozích dvou dnech mám ale bojovnou náladu. Jsem odhodlána, že dnes pojedu do nemocnice, zkusím zjistit, kde a jak tisknout dokumenty, co musím odevzdávat a zkusím zajít za clinician a ukončit nějakou privilige. Pak pojedu na výlet do ubytovacích prostor nemocnice, kde jsou další Češky. 

     Nejprve se snažím dohnat resty tady na stránkách a taky nějaké zprávy s kamarády. Pak se opravdu ale začnu učit. Respektive číst si směrnice. Ne systém na směrnice mi stále nefunguje, ovšem v práci jsem se přihlásila na někoho jiného a podařilo se mi je stáhnout a uložit do e-mailu. Tak si je můžu číst doma na počítači. Dodělám nějaké úkoly, které musím pro splnění těch privilige. A vydám se do nemocnice. První kroky vedou k tiskárnám na chodbě, viděla jsem, že tam je port na USB tak bych si ráda vše co potřebuji vytiskla. Ok, USB port to má, ale samozřejmě to nefunguje. Musí se najít správný počítač. Nevadí další kroky vedou k tomu najít knihovnu. Ano, na takovéhle místo jsem šla. Do nemocniční knihovny. Sednout si k počítači abych nemusela dělat věci na i-learnu v pracovní době, nebo abych z těch školení teda aspoň něco měla. Knihovna úspěšně nalezena, vedle VIP oddělení. Při příchodu musí člověk skenovat QR kód aby nahlásil svůj příchod. Překvapilo mě, že tam bylo poměrně dost lidí. Naštěstí počítač byl volný. Je tu psané i něco o tisku, ale tiskárnu nevidím a žádného pracovníka taky ne. Takže bohužel nic nevytisknu. Něco málo jsem udělala na i-learnu a stále se odhodlávala, že půjdu za clinician se nechat vyzkoušet. Pak mi přestal i-learn fungovat - ehm zajímalo by mě, kdy fakt funguje třeba 4 hodiny v kuse, každý den, to jsem snad ještě nezažila. Trošku mi to zkazilo náladu, takže můj plán jít za clinican vzal za své. Prostě jsem nesebrala odvahu. 

     Výlet do další nemocnice, rovná se výlet do trošku země nikoho. Nebo možná do Mordoru?:-D Teda ta cesta tak fakt vypadala. Jedete, jedete a na okraji města už pak jsou tuny písku a kamení kolem silnice. Aby člověk, dojel do nemocnice a ubytovacího areálu, musí jet tak 1 km tam a zpět protože nikde není možnost odbočit, ale nevadí. Češka z této nemocnice pro mě poslala taxi, které už ví kam a jak, takže to bylo bez problémů. Dovezl mě do ubytování až přímo před její ubytovací barák. Kupodivu nás nikdo při vjezdu ani nekontroloval. Můj první dojem, wow, mě se tu líbí. Líbil se mi typ areálu, líbily se mi budovy kolem. Ehm mylně jsem si myslela, že to je nemocnice, pak jsem se dozvěděla, že tohle hezké není nemocnice, ale univerzita. Vnitřek ubytování je velmi podobný tomu máme. Takže jediné co závidím je vana. Sice mi nevadí sprcha, ovšem můj sprchový kout kde je odtoková část na kopečku takže tam voda logicky neteče a já abych po každé sprše to řešila to mě nebaví. Venku vidím pozitiv více -jenže známe to, to co já vidím jako pozitivum, je proto, že to zrovna nemám. Taková ta klasika, kdy holka s rovnými vlasy chce kudrnaté a naopak. Takže to co já vidím jako pozitivum, chápu že holky tak vidět nemusí.  Za mě je ale pozitivem rozsáhlost komplexu, kde si můžete chodit v čem chcete, spousta zeleně, možnost dojít do práce pěšky. Mě by vyhovovalo moct se jít projít. U mě v našem panelákovém ubytování tu možnost nemám, asi bych mohla sebrat odvahu a vyrazit do víru ulic, ovšem tak daleko jsem ještě nedošla. Negativa, rozdílné ubytování pro národnosti, a nikde kolem nic není a dříve jsem si myslela, že cestovat do města asi není takový problém. Takhle časově asi není, ovšem peněžně - to opravdu není na cestování každý volný den. To by člověk nic moc neušetřil. To je však věc každého co preferuje. 

     Odpoledne/večer uteklo šíleně rychle, neplánovala jsem se zdržet tak dlouho, ale domů jsem dorazila až kolem 23.  Za mě to byl hrozně fajn výlet, příjemný odreagování. K objednané večeři si člověk dal i nějaké to dobré pití a to je prostě povzbuzení do dalších dnů. Už vím, kdo se prostě nalévá to nejlepší pití. Nemluvě, že jsem měla možnost nevidět jen svoje trable radosti, ale i holek. Vyslechla jsem si jiné vtipné příběhy odsud. Člověk si více uvědomí, jak je všude něco pozitivního, negativního, jak to všichni ostatní zvládají. Jak ta práce je těžká všude.