Volný víkend, čas slavit. Ovšem má nálada je stále na bodu mrazu. Takže nemám náladu ani na lidi. Do toho bojuji s rozhodováním zda jít či nejít na zítřejší teambuilding. Věřím, že to bude hezká akce. Já si ale zrovna v tom mém týmu neumím představit s kým bych se tam asi tak bavila.
Vím, že ven musím. Klidně sama, nejlépe někam k vodě. Bojuji se svoji leností. Takže se rozhoduji, že nejspíše se pojedu podívat na nějaký "Corniche" (pobřeží s promenádou) a zajdu si na nějaké dobré jídlo. Odmítám nabídku jít na večeři s Hany a cestovateli z ČR.
Nakonec mi ve 3 hodiny píše neznámé číslo, je to kolegyně Malajsijka z vedlejšího JIPu, Elison. Seznámily jsme se spolu teď, když byla u nás. Píše mi, že teprve vstala, ale že chce něco podniknout, jestli nezajdeme na jídlo. Tak jsem se rozhodla ji ukázat fontánu při západu slunce. Pro mě je to opravdu uklidňující místo, uvědomuji si, proč tu jsem, proč tu chci být, psychický relax. Jenže je otázka zda mi ten psychický relax vynahradí tolik stresu v práci. Je to otravné, že o tom stále píšu, ale takhle to v těchto dnech, týdnech cítím.
S Elison si objednáváme na půl pátou taxi a vyrážíme na Corniche. Řidič mě překvapí, protože nás tentokrát vysadí jinde, než když jsem tu byla minule. Fontána zatím není, tak se jdeme projít. Počasí, je rozhodně snesitelné takhle v podvečer, hezky teplo, ale žádný hic ve kterém by se nedalo chodit. Procházíme se po promenádě, slibuji ji západ slunce s fontánou, ale západ slunce už je tu fontány nikde. Překvapení pro obě, fontána se asi zapíná každý den v 18 hodin. Západ slunce byl 17:42, takže stále ještě doznívá. Já ten pohled na to prostě zbožňuji. Do toho se dozvídám nové informace o Malajsii. Plánuji kam půjdeme na večeři, když Alison povídá, že je v nějaké sociální skupině lidí a že půjdeme na večeři s nimi, že pro nás jeden přijede. Trošku ve mě zatrnulo, fakt jsem neměla náladu na kupu lidí, proto jsem odmítla českou večeři, natož mluvících anglicky. Musím však říct, že to bylo fajn Byli jsem 4 lidi, dva kluci a my dvě. Zašli jsem na Burger, já se učila jaké to je sdílet jídlo. Aneb objednáte si 4 různé burgery, a pak si je prostě napůlíte, rozčtvrtíte a každý má něco. Já tedy ochotnala dva a oba skvělé. Možná poprvé jsem zde měla jiné maso než kuřecí. Žádné dohadování o placení, účet jsme vydělili 4 a hotovo. Jeden z kluků měl ještě nějakou akci potom, na kterou nás pozval. Upřímně to bylo strašně zvláštní. Nějaká jeho skupina kamarádů co se pravidelně schází hrát hry a nebo zpívají a hrají na nástroje. Já si tedy připadala jak vetřelec mezi nimi, ovšem za zkušenost to stálo. Skupinka cca 15 lidí se sešla v kavárně a tam zpívali a hráli na nástroje. Arabské i anglické písně. Ráda bych sem dala nějaké fotky ale mám respekt tu něco takového fotit. Takže většinou jen užívám momentální chvíli. Budu se opakovat, ale bylo skvělé vidět, jak se umějí bavit bez alkoholu. My se po hodince zvedly a jely domů. Elison jde ráno do práce a já bych se měla učit. Stále nejsem rozhodnutá jak s tím teambuildingem, přes den mě znejistila Indka, které se moc nechce na jejich teambuilding příští týden, že ji řekli, že pokud nepůjde musí na přesčas. Takže volí variantu teambuildingu za každou cenu. Jak říká má kamarádka, nechávám rozhodnutí na poslední chvíli a jdu spát.