Večer jsem sice padla únavou, avšak v noci jsem se budila. Opět strach z práce. Jsem neklidná. Děsím se, zda budu mít stejného pacienta nebo ne. Ráno mi dává odpověď. Nemám. Jsem na úplně druhém konci oddělení. Pro změnu mám co pacientku přijatou před 3 hodinami. Zase velmi mlaďounkou, Musím přiznat, že pokud mě holky - obě Hanky, varovaly, že tu uvidím co jsem neviděla. Měly pravdu. Z ČR jsem zvyklá se starat o pacienty staršího věku, tady mám až moc často pacienty kolem 20 roku života. Pacientka je při vědomí a neumí ani slovo anglicky. Ještě, že je doba. mobilů a překladačů. Strašně to zdržuje, ale co.
No bohužel dnešek moji pracovní náladu též ponechal na bodu mrazu. Dneska jsem vůbec nemusela být tak zaneprázdněná, ale nakonec jsem, ovšem úplně zbytečně. Hlavně stálým čekáním na něco a kvůli věcem nedávajícím smysl. Například nemůžou aplikovat kontrastní látku do CŽK nebo Piccu. Absurdní, hodinu a půl trápit pacientku s CŽK a následně ještě s kanylou. Nemluvě, že jsem si vyslechla tolik výtek od anesteziologické sestry, že ještě tak dva týdny si to budu pamatovat. Nemluvě, že to měla říkat doktorce. Trpělivost, té jsem si sebou měla rozhodně přivézt více. Navíc dnes jsem zjistila, že dle předpisů se tu jede, ovšem jak kdy se to komu hodí. Dnešek byl zabitý opravdu. kvůli ničemu. Zase žádná pauza na oběd.
Večer jsem šťastná, tři služby za mnou, pacienti přežili. Ráno jsem ještě zjistila, co jsem zapomněla v počítači zapsat ty předcházející dva dny. Očekávám, že zase brzy dostanu upozornění. Internet doma stále nefunguje. Už jsem z toho fakt frustrovaná. Mám dva dny volna chci je strávit nejlépe v posteli, nebo aspoň na gauči, podívat se na české programy a odpočívat. Takhle to asi nepůjde. Uvědomuji si, že to budu muset řešit. Dnes nemám vůbec náladu, takže jen rychle za dohledu svítícího měsíce odepíšu na nejnutnější a jdu spát.