Pracovní víkend začíná. Tedy 3 denní přede mnou. No po ránu se moc netěším, ale co snad to půjde.
Dobře nepůjde. Dostávám pacienta v naprosto akutním stavu, přijatého před 3 hodinami. Navíc velmi mladý. Po ránu jsem fakt zděšená, kolegyně mluvila strašně potichu, tak doufám, že jsem zaznamenala vše co jsem měla. U jeho polohování a převzetí služby u lůžka, přijde naše clinician. Co budu povídat, kolegyně z noční dostala několik úkolů co má dodělat. Já z ní mám respekt tedy neskutečný, spustit takhle na mě, tak nevím nevím. Kolegyně mi však říká, že je to hodný člověk. Tak uvidíme. Každopádně chlapcovi běží v infuzi něco z čeho mám respekt. Do toho lékař chtěl přidat nějaký lék na podporu tlaku a já se půl hodiny nemohla dovolat do lékárny do našem oddělení. Super, když něco potřebujete akutně. Volám do druhé lékárny, tam ověří ordinaci, ale řeknou mi, že to připraví u nás. Jak to můžou připravit, když tam nejsou. Teda mají být, ovšem okénko zavřené, telefon neberou. Nakonec zavolají zpět, ale s informací, že lék není. Super, požádám doktora o změnu ordinace. Víte co byl vtip, moje školitelka, se cestou z ranní přestávky stavila v lékárně zeptala se, jak je možné že lék není, když její pacient ten lék má a hle, najedou mi připravili tu infuzi, kterou měli. Asi je jednodušší říct, že není než se podívat. Každopádně ráno jaké chcete, takže když přišla mě pozdravit po noční Hany, já ji vyhodila. S výrazem v obličeji, že možná neumře pacient, ale já. Každopádně den jsem přežila já i pacient.
Musím říct, že jsem dnes měla i kolem sebe jednu kolegyni, kterou jsem doteď neznala. Vůbec bych nevěřila, že je stejně stará jak já, je už tu ale 7 let. Takže mnohem zkušenější. Byla hrozně hodná, a povzbudivá. Tu bych chtěla mít kolem sebe při něčem akutním. Nemluvě, že se mi hrozně líbilo, jak polohovala. Dále byla v naší části oddělení, ta holčina z Malajsie, kterou mám ráda. Bylo zajímavé vidět ji pracovat. Já ji mám ráda, ale pochopila jsem, že to není úplně názor všech. Dneska má strašnou radost, že má Saudský řidičák, tak jsme chvíli i plánovaly výlet. autem někam. Ovšem já vám nevím, jestli si chci sednout do auta s někým, kdo tu budu řídit poprvé. Další překvapení dne - já byla na pauze, ano jen 15 minut, ale byla jsem, dokonce jsem snědla i to mé kuře se zeleninou. Dokonce jsem i vypadala, že práci stíhám. Tedy dokud jsem si sama nepřidělala práci cca hodinu před koncem služby. Sdělováním doktorovi informace a tím pádem zdržením dalším vyšetřením. Ovšem dobrý, já jsem na sebe pyšná, že jsem svoji práci udělala tak jak jsem měla, a když přijdou ordinace od doktora 10 minut před předáním služby. Hm tak to už udělám společně s noční službou. Štěstí se na mě usmálo, předávám chlapovi. Takže splním dohromady ty ordinace. Já dopíšu papíry a pádím na autobus. Vlastně jak, jsem se ráno bála, tak na konci směny mám dobrý pocit. Ano spoustu věcí zde stále nevím, ale ty se prostě musím naučit časem. Mám pocit, že se to vyvíjí. Pomalu ale jistě k lepšímu.
V ubytování mě však čeká zklamání, stále nemám téměř žádný signál. Takže z bytu neodešlu zase ani zprávu. No nic, jdu si sednout dolů. Beru chipsy, kolu. A do 22 hodin sedím dole a vyřizuji veškerou sociální komunikaci.