Den 51 - Signál

     Čekám na signál, a ten stále nepřichází a tak čekám (hledám) dál. Tak asi tak by se dal shrnout dnešní den. 

Dopoledne ještě dobrý, dopisovala jsem tyto stránky. Vše ještě hezky fungovalo, Odpoledne bylo v plánu se učit, připravit se na práci zejména mentálně, ale i si uvařit. Představa 3 dnů, je děsivá i doma, natož tady. V průběhu vaření, mi však najednou nešlo odesílat nic z internetu, na mobilu začalo svítit jen 3G a stále mi to hlásilo žádné internetové spojení. Přiznávám jsem závislá, pro mě to byl problém. Samozřejmě vydržím nějakou dobu bez internetu. Ovšem ta představa mě děsí. Navíc jsem měla domluvený hovor na večer s kamarádkou. Nemluvě, že musím odpovědět na mail co mi přišel dopoledne z oddělení starajícího se o nově přijíždějící zaměstnance. Chtějí po nás takovou zpětnou vazbu po 60 dnech tu. Formou rozhovoru. No nevím, já se toho účastnit nechci, nejsem líná, jen když budu upřímná je mi jasné, že to bude problém. Nemyslím, že chtějí slyšet negativa. Takže zvolím diplomatickou odpověď na mail, jestli je to opravdu povinný, že pokud ano, samozřejmě to splním, pokud ne, tak myslím, že pro mě lepší neodpovídat. 

     Mimochodem, vlastně zjišťuji jak i časový posun 2 hodin mi dělá vcelku problém. Vůbec nechápu, jak to dělají lidi s mnohem větším posunem. Já jsem zatím zmatená v rozdílných dnech, a teď ještě čase. Respektive on je to problém jen v tom, že já jdu často rovnou po práci spát, což občas znamená, že ve dny práce já odepisuji na zprávy z večera ve 4 hodiny, českého času. Doufám, že tím nikoho nebudím, to se však časem nějak doladí. 

     Potom co jsem si dopekla kuře, se nakonec rozhoduji, že déle to bez internetu nevydržím a že někam vyrazím. Zvažovala jsem, zda jít jen dolů na lavičky nebo někam vyrazit. Nakonec usuzuji, že kuře vezmu další dny do práce a že vyrazím někam ven na jídlo. Jedu na mé oblíbené místo do Jeddah parku - obchodní centrum. Řidič neumí anglicky, já neumím Arabsky. Teda snažím se aspoň něco málo mu říct. Na mobilu už mám kamarádku, takže věřím, že se mi směje.  Cestou v autě absolvuji rozhovor s kamarádkou, ještě ji stihnu ukázat fontánu před obchodním centrem a několik koleček v obchodním centru, kde hledám nějakou restauraci. Je tu několik hezky vypadajících kaváren a restaurací, ovšem první kam se posadím, mají menu jen v arabštině. Nakonec tedy vyhrává Italská restaurace, která vypadá honosně. Upřímně honosná byla, ovšem jídlo už tak honosné nebylo a vtipné bylo když, jsem hypnotizovala číšníka pohledem, že bych ráda, něco tak přinesl hned účet. Já si teda chtěla objednat zmrzlinu. :-D Ovšem tak aspoň uchránil má kila, že. Neměla jsem to srdce ho poslat ještě pro zmrzlinu. Musím říct, že s péči v restauracích jsem zatím tu byla vždy spokojená, opravdu bez výjimky. Milý přístup, rychlá obsluha. Toto bylo poprvé, kdy mi teda přišlo, že tito kluci měli raději svoje mobily, než práci. 

     Je 21:30 tak je možná čas už jet domů, věřím, že internet bude fungovat a já se na večerní basket budu moci podívat v klidu z gauče, když to nejde z postele. Objednávám UBER, mám štěstí na řidiče, mladý klučík, co mluví luxusně anglicky. Studoval v Amsterdamu a strašně chce do Portugalska. Jsem strašně zvědavá, jak vnímá člověk, žijící zde v režimu bez alkoholu, jakýchkoliv drog život v Evropě. Speciálně Amsterdam, kde tráva je podle mě na každém rohu. No zeptala jsem se, ale jen se smál a kloudná odpověď nikde, jen že se tam zase někdy těší. Pak mě překvapil otázkou on, druhý člověk co se mě v posledních 3 dnech zeptal na fotbal, zda li naše reprezentace jede do Kataru. Nejede. Je vidět, že místní se těší. Jejich první zápas bude proti Argentině, asi musím nastudovat, kdy hrají, abych seděla doma na zadku prostotu. 

     Vyběhnu do svého ubytování a chci zapnout basket. Nee, stále, žádný signál na mém mobilu. To tedy fakt ne, já to chci vidět. Opravdu, čekám do 22 hodin jen na to. Pyžamu navzdory sjíždím dolů výtahem a sednu si na lavičky v compoundu. Nebojte abych nepobuřovala pyžamem, přehodila jsem přes něj abáju. Působila jsem trošku jako exot sedící na lavičce, sledující noťas. Byla jsem tam však jen já, místní hromada koček, pracovník compoundu a ochranka.