Druhý den v práci a druhý den si uchovávám dobrou náladu. Překvapuji sama sebe. To se mi ještě nepodařilo tu. Většinou se to druhý den bortí. Dostávám pacienta jako včera. Fajn, aspoň vím co čekat. Dneska tedy kolem něj bylo trošku více práce. Ovšem dobrý. Já jsem na sebe pyšná. Do toho jsem dnes zvládla i splnit první privilage. To z převazu - upřímně musím se smát, bála jsem se toho, vybrala jsem si clinician toho z chirurgie, a zvládli jsme to spolu. Nechci povídat, že s ním to vypadalo trošku jinak než s naší hodnou clinician. Prostě to raději neřeším. Dal mi razítko hotovo tečka.
Co mě dnes pobavilo, že máme vyšší výskyt infekcí, takže známka pro naše clinician, že nás mají více hlídat. Co udělá clinician, které se bojím, naběhne, že až budu otáčet pacienta chce ho vidět. V pohodě, to ráda splním, jen aŤ se podívá někdo na ty rány. Ovšem v rámci toho otáčení mě opravdu pobaví, že až budu později u pacienta dělat hygienu a hlavně umývat spodek kolem cévky, že ji mám zavolat, že to chce vidět. Musím se smát, fakt jsem myslela, že vnitřně se počůrám smíchy. Takže chtějí kontrolovat, jak dobře pacienta umyjete, jestli dobře umíte utřít zadek, ale že by někdo kontroloval, jak podávám transfúzi nebo léky to ne. Pardon to mi přijde ironie. Respektive já ji chápu, je tu od toho, pro ně tu je slovo infekce naprosto zakázané. Snaha je vymýtit z ošetřevatelské stránky. To je za mě správný přístup. To by ale chtělo, aby se to dodržovalo, i když se nedívají. Upřímně nezavolala jsem ji. Ovšem co mě ještě pobavilo, jak moje školitelka hned potom co clinician odešla mi začala říkat, jak přesně to mám dělat. No není se co divit, u ní jsem to ještě neviděla že. :-D.
Další věci co mě dnes pobavily, ale i v dobrém smyslu. Přišel audit. Za kým prvním šly v mé části oddělení. No jasně, že za mnou. Dvakrát jsem si nechala zopakovat, odkud že jsou. Pak jsem asi vypadala, že se zhroutím, zmohla jsem se, že to je super, že jsem tu jen měsíc a půl. Chtělo se mi smát trošku hystericky. Ovšem byli hodní, zeptali se mě jen na pacienta. Takže dobrý. Pak pochopili, že více jim asi nepovím. Tak šli za kolegyní vedle, které se ale samozřejmě ptali podrobněji. Pak jsem ji pomohla já, že jsem se šla ji na něco zeptat pracovního. Moje školitelka zrovna byla ve skladu a jak viděla, že se nás někdo na něco ptá, tak pak raději zůstávala na chodbě a nevracela. Smůla, vyhmátli ji taky. Oni se ještě vrátili. Sice po ní chtěli vědět jen jednou věc a to kde v počítači najde, že daný člověk má privilage dělat určitý výkon. Ovšem ona a počítač není kamarád, takže vůbec nevěděla. Paní z auditu fakt byla moc hodná a tak nám hezky vysvětlila, kde to je. Ovšem když jsem se tam pak snažila najít já sama sebe, tak jsem se nenašla. Tak jsem si dělala srandu, že jdu okamžitě domů. :-D
Vtipným momentem bylo i to, že se vrátil náš vrchní bratr z dovolené. Když mě z chodby zahlédl, tak se samozřejmě přišel zeptat, jak se daří. Jak vše probíhá. Zřejmě jsem vypadala stále vyděšeně, tak se mě zeptal zda si ho pamatuji. Ne šéfe, zapomněla jsem:-D :-D Jasně, že pamatuji, to se přeci nedá zapomenout. Teda zapomenu spoustu věcí, ale ne kdo je můj nadřízený. Co už mi tak úsměvné nepřijde, když slyším svoji školitelku říkat, jak jsem šikovná atd. a jak on ji říká, že ví proč mě dal k ní. Jo milý zlatý, kdyby ty jsi tak věděl. Zrovna dnes mám fakt pocit, že mi moje školitelka buĎ nechce radit, nebo mi nerozumí. Viz otázka, jak si můžu v počítači naordinovat jedno vyšetření pro pacienta. Obyčejné vyšetření moči. To najdeš v kultivaci moče. Hlava mi to nebrala proč budu dělat kultivaci moče, když chci sakra jen obyčejné vyšetření, ať mi netvrdí, že to nejde. Zeptala jsem se kolegyně druhé ta to našla hned. Stejné jako, že se mě dnes vedoucí směny ptal, jestli umím propustit pacienta, ne neumím, tak ti to školitelka ukáže teď u dalšího úmrtí. Ok, ze školitelky přitom vylezlo, že toto mám dělat i když pacienta překládám na jiné oddělení. Vtipné je, že když jsem překládaly, pacientku moji 3 službu tu, tak mi tohle rozhodně neřekla. Takže co si pak mám o jejich informacích myslet. Ovšem jestli můžu někde říct tohle, to dost pochybuji, když ji mají za bohyni.
Co mě potěšilo, byl rozhovor s kolegou, ptal se mě jestli naše fotbalová reprezentace bude na Mistrovství Světa, no vyvedla jsem ho z omylu, že jsme nepostoupili z kvalifikace, a že pro zdraví našich hráčů asi dobře. Neboť se hraje v Kataru a to nevím nevím, jak by naši fotbalisti to vedro ustáli. Každopádně mi doporučil nějaké akce v Jeddah, jednou z nich je v prosinci akce ve starém historickém městě s nejoblíbenějšími DJ světa. Tak to musím vygooglit a zjistit si, zda mám volno.
A odpoledne by jakž takž i vše šlo, kdyby se rodina pacienta nedožadovala informací od doktorů, co už v tu dobu v práci nejsou. Nakonec jsem na to neměla chuť to vysvětlovat přes překladač a šla jsem za vedoucím směny, který mluví Arabsky, aŤ jim to jde vysvětlit. Ten byl však zaneprázdněn. Ovšem na chodbě postával, jiný Arabský kolega a byl ochotný jít. Po 30 minutovém rozhovoru vše urovnáno.
Večer jsem předávala, dalšímu kolegovi. Byl to jiný než včera, ale zase jsme to spolu zmákli. Přenechala jsem mu i papír, který já jsem dostala dva dny předtím. Upozornila, že kdyby něco, tak jsem fakt vše podrobně psala do těch sesterských poznámek, tak kdyby něco po mně mu bylo nejasné, aŤ si to přečte. Ty poznámky, jsem ještě dopisovala dvacet minut po službě. Protože jsem prostě odpoledne zase nestíhala. Musím si přiznat, že jsem prostě pomalá. Opět jsem nebyla vůbec na pauze. Ovšem já na to přišla proč. Protože ono když, jde moje školitelka na hodinu a půl jako dnes v poledne. Tak prostě je pak těžké se protočit, protože ona se vrátila a já v tu dobu potřebovala začít plnit další ordinace. Přitom v dobu, kdy byla na jídle tak jsem měla i já hluché období. Vůbec ji pauzu nevyčítám. Dnes jsme se bavily, že jíst musí kvůli jejím zdravotním problémům, ale hodina a půl mi fakt přijde mega dlouhá pauza. Mimochodem, ještě odpoledne, vymyslela, jak se vyhnout otáčení mého pacienta. Ona, která měla nejlehčí pacientku, tak že si ji otočí sama, a my si pomůžeme s druhou kolegyní navzájem. Vypadalo tak, že ani já ani kolegyně jsme večer evidentně nestíhaly, ještě jsme se teda navzájem okrádaly o čas u těch hygien. Zatímco školitelka poslední hodinu a čtvrt měla hotovo, seděla a ani ji nenapadlo, že by nám jedné pomohla. Ať i my máme včas hotovo a připraveno na předání. No nenechala jsem si však ani tímhle zkazit náladu, prostě neřešit, a moc věcí si nepřipouštět, to je tady taková dobrá rada. Po práci jsem, krom dopsání poznámek, konečně dodělala i školení na požární bezpečnost, přihlásila se na středu na trénink a přihlásila se na kurz na tracheostomie v listopadu a ještě jeden. Ovšem pak jsem rychle kmitala na předposlední autobus v 20:00. Doma jsem jen přišla a usnula u čtení zpráv z ČR.