Den 47 - Koncert v kině

     Ano čtete dobře, dnes mě čeká zatím největší kulturní zážitek tady. Tedy koncert v kině. Těším se jak malá. V hlavě mi sice běží, že bych se měla učit, ovšem asi jsem na správné hormonální vlně teď a v hlavě mi převládá, že co, prostě se svět nezboří. S holkami jsme se domluvily na kávě a obědu předtím. Vyrážím zase s Češkami z jiné nemocnice. 

     Po ránu se snažím udělat rezervaci v restauraci na kterou holky dostaly doporučení a která je blízko toho kina. Noc, snažila jsem se neúspěšně:-D Nejprve jsem napsala na WhatsApp, kde to mělo být pro zákaznický servis, ovšem chodily mi jen nějaké nabídky v Arabštině, tak jsem zkoušela zavolat. Ovšem s mými 10 Arabskými slovíčky tu, fakt po měsíci a půl restauraci neobjednám, a oni pro změnu nemluvili anglicky. Takže rozhovor vypadal jako pohovor a nic:-D U toho mě napadlo, že je zpátky z dovolené Hany, a jelikož, ji nikdy časově setkání s holkami nevyšlo. Zkouším zda to klapne dnes. 

     Snažím se dneska taky vidět s prarodičemi online, přeci jen v téměř 90 letech už je to obtížné. Ovšem aspoň na chvilku to za pomocí jejich dcery, zvládáme. Pro příště to vypilujeme věřím tomu. Udělalo mi to velkou radost. Jedno si tu člověk uvědomí skvěle, že domov je tam, kde vás mají opravdu rádi a pro mě je strašně důležité vědět, že jsou v pořádku. 

     V průběhu pokusů a hovor s nimi už nastal čas objednat UBER a vydat se na cestu. Takže vlastně zažívám i první online hovor z taxíku. Řidič ani nevypadal překvapeně. Co překvapilo mě, že se mě asi 4 krát pak zeptat, zda mi nevadí styl muziky, co měl puštěnou v autě. Upřímně mně je to úplně jedno, hlavně ať mě doveze bezpečně z místa A na místo B. 

     Restaurace/kavárna kde se s holkami setkáváme, je vizuálně moc hezká. Ovšem překvapující je, že se platí předem. Uděláte objednávku a rovnou vám řeknou o zaplacení. To mě tedy zarazilo, ale ok, jejich restaurace jejich pravidla. S jídlem absolutní spokojenost, s přítomností holek taky. Sešly jsme se nakonec 4, přišla i Hany. Takže vlastně se vyprávěly nějaké zážitky, co mi už si řekly ve čtvrtek. Dvě a půl hodiny utekly a je čas vyrazit na koncert. Jdeme 3, rozhodly jsme se jít pěšky. Kupodivu část cesty to vypadá i na chodníček. Teplo sice je, ale i pofukuje větřík, takže se to dá hezky snést. Větší adrenalin samozřejmě je zase velká silnice co nás cestou potkala. Dozvídám se od holek, že prý když vstoupí žena do silnice auta mají zastavit. S místním stylem řízení mě tahle informace moc neuklidňuje. Nemluvě, že by mě zajímalo, jak ti řidiči pak v noci vidí ty dámy v černé Abáje? Procházíme, každopádně moc hezkou částí. Tady bydlet musí být fajn. Míjíme i "kruháč" s lítajícím kobercem. 

      Do kina dorážíme s 15 minutovým předstihem. Jdeme koupit popcorn a pití. Nebudu lhát, zní to divně na koncertu popcorn. Kupuji si velkou kolu, trošku mě překvapilo, že velká kola je tak dvojnásobně velká než v ČR, opravdu to byl snad litr. Vypadá to, že nečekali tolik lidí, takže to s obsluhou trošku vázne. Ovšem usedáme na místa přesně včas. Dělala jsem si srandu, že nemáme kam spěchat, že určitě budou na koncertě předskokani. Tak to ne, mýlila jsem se. Opravdu mi spadla brada, když od začátku byla na jevišti/ pro nás na plátně hlavní skupina. Jedná se o koncert Coldplay, živě konaný v Buenos Aires. Musím říct, že nevím co je vlastně větší kulturní zážitek. Jestli ten samotný koncert, který samozřejmě na živo musel být ještě mnohem intenzivnější. Nebo to jak to člověk viděl prožívat lidi tu. Mě úplně spadla brada, když člověk vidí jak i v kině začnou svítit mobily, když se tak svítí na koncertě. V určitých chvílích to vypadalo, že určité skupinky by začali tancovat nejraději. Někteří lidi se nebáli zpívat. A největší šok, když přišla písnička na podporu práv žen. Přiznávám, já bych si myslela, že tuto část koncertu tady v této zemi nebudou vysílat. Opak je pravdou, normálně to vysílali a dokonce se z publika ozýval potlesk a výskání. A koncert jako takový? Fenomenální, opravdu vřele doporučuji. Sice pro nás zvyklé na koncertech si dát něco dobrého k pití, tohle možná chybí, ovšem i tak to nemělo chybu, naopak mě to vede k myšlence, že je fajn, že se lidi umí bavit i bez toho posilňujícího pití.  Za mě obrovská poklona, koncert trval 2,5 hodiny a kapela opravdu neslezla z podia. Já osobně si to fakt užila a pomohlo mi to restartovat baterky. Úplně mě mrazí při představě to zažít na živo, rovnou jsem koukala na další koncerty a kdo ví, třeba za rok. Co je na klobouk

     Po koncertu jsem si chtěla objednat UBER a jet spát, ovšem od holek vím, že jsem zase blízko moře a promenády. Tak se nakonec snažím dostat tam. Ovšem v cestě mi stojí dráha na formule 1. Musím říct, moc hezky osvětlené takhle večer. Snažím se ji obejít, ale moc se mi to nedaří. Takže zhruba 40 minut jdu, až usoudím, že asi lepší zavolat taxi a jet domů, že ráno vstávám. Dostala jsem se nakonec k promenádě, ovšem k moři až ne. Nevadí, i tak byla procházka fajn.