Já prostě nevím, ale ty první denní ještě zvládám, ty druhé už moc ne. Už ráno se budím unavená, ale doufám, že poprvé budu mít třeba 2 dny stejného pacienta a že to bude dobrý. No první přání se mi splnilo. Opravdu jsem dostala stejného pacienta. Ovšem už od rána je mi jasný, že dnes bude zle. Za prvé mě pobolívá hlava, za druhé pacient stabilní není. Tak jak se mi včera dařilo ho z podpory stahovat, dnes ji navyšuji. Do toho jedna ordinace od lékaře za druhou. Musím říct, že ale měla jsem skvělou doktorku, která za mnou chodila a říkala, co dál je třeba. Sice dvě doktorky zapomněly udělat sono, ale já jsem přece svědomitá sestra, takže jim to párkrát připomenete, přiděláte si práci a můžete dělat sono, nejlépe ve chvíli, kdy nestíháte.
Dneska mě hodně vytáčí má školitelka neustále na mě jen volá, že něco jde podat, aby si to pak na mě podepsala v počítači. Jako takhle na jednu stranu, když musíte furt někoho volat aby vám svědčil v počítači je to strašný, a časově naprosto nepředstavitelný. Na druhou stranu třeba aspoň bych mohla ten lék vidět. Druhou věcí u které už jsem se neudržela bylo, když mi tvrdila, že než si pošlu pro transfuzní přípravek měla bych mít už propláchnutý set fyziologickým roztokem a dané to do pumpy. Ano respektuji, že se tu podávají transfúzní přípravky jinak, s tím problém nemám. Ovšem proč mám mít set už v pumpě a mít ho naplněný, když je možnost že mi přijde špatná krev a já to pak celé vyhodím. Odpověď prý je to v předpisech. To jsem velmi zvědavá, jen kvůli ní jsem si ho chtěla přečíst hned v té chvíli, ale nebyl na to čas. Mimochodem, že ji to nevadilo včera, když jsem to udělala stejně. Celkově mi přijde, že některým lidem tu šetření na nemocničních pomůckách moc neříká. Dnes je však asi trošku naštvaná, že stále nemám to oprávnění to podávat, že bych si to už měla udělat. Tak ji odpovídám, kdy mám asi udělat ten test. No přeci během služby. Oooo vážně a kdy? Vytočila mě podruhé během 5 minut. Jen jsem raději polkla to co jsem ji chtěla říct, protože to jsem viděla rudě. Vzmohla jsem se jen na to to odkývat a myslet si své, V hlavě mi totiž fakt znělo, jestli si dělá ze mě pr... Ona si udělala pauzu ráno i v poledne celkem tak 1,5 hodiny, já se 12 hodin nezastavila, na jídle jsem nebyla, žádnou pauzu jsem neměla. Jediných 5 minut, kdy jsem se nevěnovala práci jsem se snažila otevřít svůj i-learn a přihlásit se na školení na zítra. Ovšem můj účet opět nefungoval, takže jsem se nikam nepřihlásila a musela psát hlášení. Fakt mi někdo chce říct, že mám čas ve službě dělat test? Nebo on.line školení? Ono lepší nehledat smysl, člověk si ušetří nervy. Na další věc, kterou jsem potřebovala vysvětlit už jsem se raději šla zeptat jinam. Respektive já se zeptala i školitelky, odpověď byla pro mě stále dost nejasná. Možná jsem špatně vysvětlila princip otázky. Stále jsem dostávala odpověď jak změnit ten lék u pacienta, ne v počítači.
Pacient moji službu přežil, takže se snažím vidět i dnešek pozitivně. Prostě se učím, to si musím opakovat. Předávám stejné sestřičce takže to jde i rychleji. Chvíli jsem přemýšlela, že si po službě udělám kouknu tedy na ty předpisy a znovu na i-learn. Hlava ale už mě bolí pekelně, je mi zle od žaludku. Navíc pro mě přišla i ta kolegyně z Malajsie. Ta se ráno nebála říct, o změnu pacienta. Tak dnes byla nadšená, ač říkala, že měla mraky ordinací, ovšem klidnou rodinu. Takže zkouším jen otevřít účet i-learnu, nadále nefunguje. Tak není co řešit, jedu domů. Cestou už cítím, že to bude migréna. Kolegyně vypráví své zážitky odtud. Dokonce mě rozesměje. Vypráví jak si objednala jídlo. Kurýr ji volá, oba tvrdí, že čekají. Ovšem jeden v Rijádu a druhý v Džiddě. :-D Takže domů a hned do postele, nebo to neustojí můj žaludek. Nemám upřímně sílu ani odpovídat na zprávy v mobilu.