Ráno jsem se vzbudila s pocitem, že fakt chci dnes něco stihnout. Ještě cestou se snažím učit, to co jsem si včera vypsala. Konečně cítím, že jsem něco ochotná dělat. Ovšem otázka je jak dlouho mi to vydrží.
Dostala jsem pacienta o kterém si myslím, že je vcelku vhodný pro tuhle dobu. Není ani nejtěžší ani nejlehčí, navíc jsem si ho přebírala od sestřičky, které jsem rozuměla. Sama mi i řekla, co je nejdůležitější. Hned ráno mi zlepšilo náladu, že clinician, které se bojím dnes na oddělení není. Pochopila jsem záhy, před asi měsícem sloučili JIP kde pracuji já s čistě chirurgickým, který je za rohem a má jen 5 lůžek. Spojili to pod jedno vedení. Od té doby probíhá výměna sester, aby jsme byli jeden tým. Dnes tedy proběhla i výměna clinician. Ráno mi naše hodná clinician představuje tedy clinician chlapa z chirurgického. No já ho znám, teda myslím si to. Dělala jsem pohovor na jeho oddělení. Pohovor na který fakt nerada vzpomínám. Má výhodu já ho neviděla. Takže se jen domýšlím, že jsem s ním mluvila. Ovšem i to mi stačí, že vlastně teď ho chci jen slušně pozdravit a raději s ním více nemluvit. Během dne mi říkal, že je tam od toho aby nám radil no uvidíme. Ráno mi ještě hodná clinician řekla, že dnes tam bude pro mě, že až obejde pacienty bude se věnovat mě. Trošku si myslím, že nařízení z vrchu. Ovšem samozřejmě se tak nestalo. Do toho moje školitelka měla opět těžšího pacienta. Takže ani ona neměla čas. No a další sestřička měla dva pacienty. Takže sem se zase koupala trošku sama. Koupala sama téměř doslovně i pacienta, stále mě baví, jak já mé školitelce chodím pomáhat s otáčením pacienta. Ona mi pokaždé našla o pozici níže bratra, který mi chodil pomáhat za ní. Vtipné je, že když já se ho před týdnem ptala, jestli je tu od toho tvrdil mi že ne. No a další sestřička měla dva pacienty.
Nevadí, upřímně nenechala jsem se dnes zdeptat a fakt se snažila dělat to co vím, nejlépe jak vím. Ovšem z plánů jít si nechat nějakou privilage ukončit, tzn nechat se vyzkoušet. Na to čas nezbyl. Ovšem moje optimistická nálada přinesla aspoň to, že jsem se šla zeptat, zda to můžu udělat ve volném dni. Odpověď, no můžete ale správný to pro vás není. Když je den volna tak je den volna. Clinician mi pomohla rozběhnout glukometr, ty jo, normálně po 14 službách už se můžu přihlásit na glukometr mým jménem. Ukázala mi kde najdu testy, které musím splnit pro některé privilage. Ovšem to je zase přes i-learn, který teď funguje jen v nemocnici. Hm, to jsem zvědavá, kdy to ve službě stihnu. Ono když člověk už má třeba pár minut klidu, tak přijde rodina pacienta a třeba já se dnes snažila dělat psychickou podporu. Do toho samozřejmě než to přeloží můj překladač pro ně a naopak zabere to dost času. Samozřejmě můžu zůstat po službě a podívat se na ten i-learn a hledat nějaké ty předpisy. Ovšem zítra další denní, takže lepší jít spát. Druhý důvod, noční směna potřebuje k počítači a vše zaznamenávat.
Večer jsem navíc předávala sestřičce, co je tu 3 měsíce. Takže i to bylo fajn. Moji třetí službu mě fakt naštvala, ale od té doby mi přijde hodná. No hodná jo, asi i pracovitá, ovšem evidentně otáčení pacientů atd. ráda nemá, neboť se ji nelíbí, že pán je těžký. Večer ji naznačuji, že chybí v týmu na teambuildingovou akci, jelikož mě se tam strašně moc nechce. Ptám se jak to udělala, že tam není. No chyba jen ji tam zapomněli přidat. Snažím se naznačit, ať se ozve, že je to jen chyba, že prostě těch jmen je spousta. Nechce.
Co bylo ještě dnes pozitivní. Poznala jsem další holčinu z Malajsie. Už jsem ji jednou předávala. Je tu 5 měsíců a je poprvé v Saudské Arábii. Dneska chudák měla šílenou službu, ovšem z důvodu míchání se rodiny do práce. Večer byla vyřízená. My jsme v práci spolu prohodily tak dvě slova. Ovšem po práci jsme spolu mluvily asi 40 minut po výstupu z autobusu. Dost jsme si společně postěžovaly na nějaké věci. Ona je to holčina, která původně byla na chirurgickém JIPu. Teď je u nás. Vidí dost rozdílů. Fakt na velkém množství jsme shodly. Mám pocit, že oběma pomohlo, že to vidí někdo dost podobně. Takže já nevím, asi musím prostě se naučit některé věci ignorovat. Vyprávěla jsem ji, že, jsem štastná, že na chvíli má psychika bude klidnější, že tam není ta jedna clinician. Ona mě však varovala před tím clinician z chirurgie, že na chirurgii vždy pomáhal jen Arabkám. Jo mimochodem jsme si povyprávěly, příběhy z těch pohovorů na chirurgii. Též měla úsměvný zážitek. Vadilo jim, že si cvakala tužkou. U mě pro změnu, požadovali zapnutou kameru, ok samozřejmě, ale že by si chlapci zapnuli svou nebo se nějak omluvili to ne.
Ještě večer píšu holčině z druhého týmu, že tam není ta clinician. Ona říkala, že tam nebyla už při jejích denních, ale že ten z chirurgie ji strašně pomáhal celé dny. Tak já nevím, dobře dávám si předsevzetí, že zítra se ho budu ptát.