Pátek, tedy první víkendový den tu. To znamená snad méně stresu v práci. Clinician nebudou, respektive jedna bude, ale jako vedoucí směny. Z toho teda stres mám, ale co nadělám. Snažím se hodit vše za hlavu, těším se na svoji pacientku.
Změna, nemám moji pacientku, dostala jsem jednu pacientku z těch dvou co měla moje školitelka včera. Moje školitelka má tu druhou, kde není téměř žádná práce a je s námi ještě jedna sestřička co má moji pacientku ze včera. Mimochodem, v noci si holky musely taky vyměnit pacienty a to z důvodu, že maminka té pacientky odmítla tu sestřičku. Takže i toto se tu může stát.
Fajn, aspoň se dnes budu moct ptát, protože moje školitelka bude mít čas. Nakonec však zjišťuji, že se více ptám té 3 sestřičky. Ta byla strašně milá a nápomocná. Fakt taková mamka, pro nováčky zde. Hned ráno mi řekla, že moc nechápe, proč nemám stejnou pacientku, že ona občas dělá vedoucí směny a snaží se ty pacienty nechávat. Teda, že ona má přesčas, takže má mít lehčího pacienta, ale že by bylo jedno, kdyby jsme je měly naopak. Mimochodem má 6 denních v kuse. I tak byla celý den ochotná odpovídat. Řešila jsem s ní ty léky ze včera. Strašně dobře se mi s ní i polohovalo. Ovšem co budu povídat, zase je z druhého týmu. Hrozně mi pomohla se psychicky uklidnit. Takže mě to nutí přemýšlet zase o výměně.
Mimochodem se mi často lidi z druhého týmu zmiňuji, že tu byla Češka jménem Karolína. Která odletěla před dvěmi lety. Upřímně přiznávám, že by mě zajímalo, jak to tu zvládala ona. Poprvé jsem v práci jedla i fakt oběd, tedy jídlo, co jsem měla od nachystané na včera, ně mě počkalo do dnes. Večer předávám službu sestřičce, od které jsem si ráno pacientku brala. Takže dobrý, je to krátký, rychlý. S dnešním pocitem, bych ráda odcházela z práce vždy.