Den 36 - Černá a bílá

Celý den školení, na dekubity a jiné rány. Co z toho mám, nic. Mám mizernou náladu, vůbec nemám chuť to poslouchat, mám chuť jet domů. Ranní test na toto téma udělám, tak že prostě něco zakliknu. Polovinu věcí opakují z toho co bylo v té prezentaci co jsem četla v pátek a sobotu. Snažím se do toho řešit něco přes i-learn, přihlásit se na další povinná školení, zjišťuji, že teď nějakou dobu asi doma nepojede. Neboť poslali včera mail, že to nebude funkční z důvody snahy zkvalitnění služeb. Tak já nevím, kdy mám dělat ty ostatní věci. V práci to ve službách rozhodně nestihnu.

     Jedna přednášející se zase snaží o interaktivní výuku, navíc strašně křičí a každé třetí slovo říká arabsky. Takže to mě vůbec nebaví. Asi mě i vyvolala, ale dělám, že své jméno neslyším. Jedna z holčin předtím na něco odpověděla, a ona na ni dost křičela. Takže smůla já budu mlčet. Přinejhorším budu tvrdit, že netuším, že její výslovnosti mého jména prostě nerozumím. Otázka byla na to, jaké používáme mýdlo a jíné prostředky na oddělení. Upřímně já to nevím, moje školitelka nic nepoužívala, a já svoji pacientku včera taky umyla jen vodou. Takže nevím co bych ji odpověděla. Mimochodem, pro mé bývalé kolegyně, ještě jsem neobjevila dezinfekci na cévku tu. Za to se tu strašně propaguje využití Cavilonu, ve všech možných podobách, využívají se tu Cavilonové štětečky i při převazu CŽK.      Poslední přednáška o Mepilexu a pomůckách od firmy ho vyrábějící. Součástí byla i videa jak to správně lepit a odlepovat, aby se to dalo znovu vrátit. Tohle se přiznám, že by nebylo na škodu ukázat i na mých předchozích pracovištích. Jen znovu u využití pomůcek na polohování zase jen sotva 30 stupňů. Na konci školení, opět test co ráno. Ani teď se mi nechce přemýšlet. Je mi jedno co z toho vyjde.

     Večer dle pozměněného programu autobusu z compoundu je dnes možnost zajet do "historické části" města.  Přiznám se, že jsem vzala raději i velký šátek, kdybych se necítila příjemně, že ho přetáhnu přes hlavu. Ovšem v autobuse vidím i jednu dámu z compoundu, co jede v sice dlouhých ale obtažených šatech, tak asi to tam nebude tak nebezpečné a šátek zůstal tedy celou dobu na krku. Vůbec jsem nevěděla co tam tam dělat 2,5 hodiny, šla jsem kousek do uliček abych viděla místní život. Dle mobilu AL BALAD. Strach chodit zde sama však přeci jen byl, takže jsem úplně daleko nešla. Vrátila se k takovému dejme tomu ne typickému modernímu obchodnímu centru, ale centru s obchůdky. Koupila jsem nové Abáji, potřebovala jsem fakt jednu novou, kvůli tomu, že má původní nemá žádné zapínání, a mě nebaví ji furt držet. Nakonec mám dvě, jednu černou, opět krátkou :-( a jednu zelenou. Opravdu nejsem nakupující typ, ovšem zatím je to hlavní má zábava tady, takže mě to uklidnilo a zlepšilo náladu. Náladu mi tedy zlepšila i konverzace s Češkou, která je ve stejném městě ale jiné nemocnici, ale uklidnila mě, že i ona to takto měla v začátcích, že nic nefunguje.      Vtipné bylo, že jsem tu koupila nové sklo na mobil. Chudáka prodavače jsem se 4krát ptala na cenu. Neboť v obchodním centru na začátku jsem platila 200 SAR, on mi řekl 25, tak já mu nevěřila. Nemluvě, že toto sklíčko mi přijde opravdu ochranné sklo a ne obyčejná folie. Jinak klasika, zkoušeli volat aŤ jdu zrovna k nim do obchodu, že velká sleva, ale když člověk řekl ne, žádné přemlouvání. Prostě akceptovali ne, jako ne. Za to venku občas nechápu, když kolem mě brzdí auto a ptá se zdali, nechci taxi. Auta která nejsou označená jako taxi. Vypadám jako sebevrah, že sednu ke každému do auta? Zbývalo mi stále spousty času, tak jsem si sedla do kavárny dala a čekala na 10 na odjezd autobusu. Šla jsem k autobusu ve 21:45. Překvápko, on už se rozjížděl že odjíždí, že jsou všichni uvnitř. Tak já nevím, řekl jasně v 22. Jako žádný problém, vzala bych si UBER, ale sakryš, že ostatní to tam nebavilo a přišli k autobusu dříve ok, mě nenapadlo, že je možnost, že by odjel dříve.      Celé tyto dny mě nutí přemýšlet proč černá a bílá zde byly nastavené jako barvy oblečení. Černá a bílá, pro mě zde barvy kontrastu. Dnes jsem nad tím v tom městě strašně dumala. Kontrast starých budov, a moderních center. Kontrast cen tady, a v moderních centrech. Kontrast mých nálad, buĎ vidím černě - práce, nálada přes den, nebo bíle - užívám si život. Jenže život není černobílý, ač mi to tak někdy přijde. Moje články dost vyznívají přesně dle nálady, za což se omlouvám, ale tak to prostě je. Není to tu ani jen špatné, ani jen dobré. Je to tu jak ve vlnách a každý svůj příspěvek co píšu je ovlivněn, tím jak se aktuálně cítím.