První den, kdy oficiálně jsem nebudu mít pacienty se svojí školitelkou, ale sama. Upřímně já nevím, nejsem schopná říct, jestli je lepší dlouhé zaučování nebo toto krátké. S mojí školitelkou je to asi úplně šumák. Rozdíl je jen v tom, že předtím byla u vizit, takže když jsem něčemu nerozuměla mohla jsem se přeptat ji. Dnes už to bude na mě.
Takže strach se po ránu dostavil, ale asi menší než minulý týden. V hlavě mi běží, čeho se bojím, vždyť z ČR jsem zvyklá se starat o pacienty. No a to je právě to, bojím se, že je tady ten systém rozdílný o dost. Spoustu věcí jsem tu neviděla, neslyšela. Takže se bojím, že vlastně to budu dělat jinak než jsou zvyklý. Moje školitelka má mít pokoje do konce měsíce někde blízko mě, tak, uvidíme. Nesu ty donuty včera koupené, tak snad ji to navnadí mi radit.
Jen co školitelku ráno potkám s radostí mi hlásí, že dnes už sama. Při pohledu na tabuli zjišťuji, že mám box hned vedle mé školitelky, ale taky vím, že její pacientka není nejlehčí. Moje naštěstí je. Respektive je to chronická pacientka na dýchacím přístroji. Takže nějaká ta práce kolem je, ale rozhodně mi to dává čas se trošku otrkat. Pro změnu pacientka má dovoleného sittera - člen rodiny, který s ní je 24 hodin. Mám štěstí dámy se tam kolem ní střídají, jedna je moc milá. Druhá už méně, ale vyšly jsme spolu. Uvědomuji si, že je těžké pracovat s někým za zády neustále. Zvlášť, když ony už jsou naučené, jak to dělají jiné sestry. Takže vlastně hned z rána jsem dostala přednášku jak ji mám mazat záda. Jak jsme se dorozuměly? Pomocí překladače. Teda ta milejší mě učila i něco Arabsky, ale pro mě je zatím jednodušší vytáhnout mobil, naťukat to do překladače, ony si to přečtou řeknou pacientce. Taky jsem dostala první "dárek" od rodiny - uvařili mi nějaký speciální čaj, chvíli jsem přemýšlela, zda mě to nezabije :-D U vizity to bylo horší, neboť jsem nepoznala doktorku. :-D Nebudu lhát, prostě měla kalhoty zelené, což zelenou tady mají respirační terapeutisti tak já netušila, že je doktorka a zjistila to až při vizitě s jejím nadřízeným. Takže jsem se ji pak hold ptala před ním. Pochopila jsem, že paní doktorka tu bude taky nová. No to jsme se sešly. Některé její ordinace mi nedávali hlavu a patu, takže jsem se ptala školitelky, jak to je. Respektive chápala jsem co mám udělat a podat. Jenže já mám ještě sledovat, že když doktorka změní ordinaci - gramáž léku, tak já ještě musím dosledovat, zda změnila i expiraci této ordinace. To jsem doteď nevěděla, takže odpoledne jsem s tím měla trable. Navíc jsem to neuhlídala u jedné infuze - ale já se ptala mé školitelky, proč je ta infuze už v nepokračujících ordinacích, když ji naordinovali dneska. Tvrdila, že jo. Noční sestra mi pak říkala, že ne. Tak a teď babo raď. Krom té infuze snad i vše bylo ok. Když ne uvidíme ráno. Zatím to beru tak, že se tímto možná naučím více.
O polední pauze jsem šla ven, protože jsem chtěla volat na závodní lékařství, a zrušit zítřejší schůzku a vědět vůbec důvod proč jsem tam měla jít. Říkala jsem o tom školitelce hned ráno, že na to potřebuji nějakou pauzu. Hm, jojo, jasný, ale až po mém obědě jo, byla odpověď. No já chtěla pauzu na 5 minutový hovor, a čekala jsem na to 75 minut obědové pauzy mé školitelky. Na moji pauzu jsem měla celkově 20 minut, neboť jsem věděla, že mi přijdou fyzioterapeutky. Z 5 minutového hovoru byl 20 minutový, ale jen proto, že 15 minut jsem se nemohla dovolat. Každopádně slavím, dovolala jsem se, zeptala se proč mám přijít, odpověď že to neví, ale že je to jen schůzka se sestrou, ok proč mám mít další schůzku se sestrou, zrušte to, přeobjednejte mě, já prostě zítra jsem v práci. No ale to není nutný, my vám jen zavoláme. No tak ok, to jsem na to zvědavá až tam půjdou v 6.11. jestli zase dostanu vynadáno, že to nikdo nezrušil. O aplikaci dotyčný nevěděl, že mi poradí pak na recepci.
Večer si jdu ještě nakoupit. Opět si taxikáři myslí, že chci na výlet, až to do sebe dva málem naperou, jak se snaží, který u mě bude dřív. To nechápu, pánové vidíte tu uniformu? Ne opravdu nikam nejedu, jen přecházím silnici. Jo šla jsem nakoupit do Pandy v pracovním. Sorry v tomhle do města nepojedu, ale jít se nahoru převléct a znovu do obchodu, to bych asi nedala. Dám chipsy k obědu i večeři a padám do postele. Ne že by mě služba tak vyčerpala fyzicky, ale psychicky asi jo, takže jsem hotová.