Den 32 - Fontána

     Pátek s velkým P. Tedy s velkým plánem. Plán se učit, dodělat resty, přihlásit se kam je třeba, večer se jít podívat na fontánu s Malajsijskou kolegyní (Phee) z urgentního příjmu. Chvilku relaxovat. 

     Plánovat mi jde. Plnit plány už je horší. Zvládla jsem udělat test na glukometr, to je úspěch tím jsem začala den. Pak jdu plnit prerekvizity na kurz o dekubitech, na který jsem přihlášená na úterý. U toho koukám na "neduchaplné" pořady vysílané v ČR v tomto týdnu. Prostě kulisa je potřeba. Ovšem u prvního bodu tedy přečtení přednášky o dekubitech a splnění testů jsem se zasekla. Testy ok, jenže přednáška dlouhá, zvlášť když se snažíte u toho učit slovíčka a vypisovat si vše. Do toho se mi několikrát zastavil internet a musela jsem začínat od začátku. To je prostě super. Takže čas utekl a je půl páté. 

     V 5 vyrážíme s Phee Uberem k hotelu Ritz tady v Džiddě. Ehm, chudák nás málem zavezl řidič dovnitř do areálu. Zastavila jsem ho na poslední chvíli. Asi jsme vypadaly bohatě:-D Světe div se, stal se zázrak vidím první přechod. Bohužel, že by místní řidiči věděli, že se před ním zastavuje to ne. Takže přecházení silnice na osud pokračuje. Trošku mě děsí, že žádnou fontánu nevidíme, ale průvodce říkal, jet k tomuto hotelu a uvidíte. Tak snad třeba začne později, jdeme se projít a dívat se na západ slunce. Bohužel můj orientační nesmysl rozhodl jít na špatnou stranu. Teda ona nebyla špatná, jenom nebyla směrem k té fontáně. Došly jsme tedy nakonec promenády, zeptala se nějakého pána, kde je možné vidět fontánu a on nevěděl, tak že půjdeme zpět. Udělaly jsme pár kroků, já vzhlédnu a vidím fontánu za hotelem. Víte co viděly by jsme ji dříve i se západem slunce, kdyby jsme šly po promenádě na druhou stranu. Nevadí tak jdeme tím směrem. Tohle je teda  nádhera. Opravdu, tohle je moment který si člověk užije. Ten výhled na tu vodu, ještě nebe zbarvené západem. Jít jen tak po promenádě, zastavit se relaxovat. I jedna z koček ležela vyvalená u moře a evidentně relaxovala. Do toho člověk vidí Arabskou kulturu ty odlišnosti. Při té procházce, zrovna začínala jedna z modliteb toho dne. Spousta lidí ji vykonávalo tu, otočili se směrem k Mecce, a začali se modlit. Vtipný moment byl, když mě zastavil pán a ptal se odkud jsem, on normálně znal ČR, sám povídal, že tam je Praha. To mě potěšilo. Proč to bylo vtipné, protože povídal, že pracuje pro stejnou nemocnici akorát v Rijádu a právě na nějakém oddělení jako je personální. Tady je na prodlouženém víkendu s rodinou. Taková zvláštní náhoda, že vás zastaví zrovna někdo takový. V tu chvíli, ale člověku dojde, že tu budí pozornost, když ten pocit jindy nemám. Ovšem Phee nikdo nezastavuje, pak se člověk rozhlédne a vidí ty pohledy. Ovšem myšleno v dobrém. Nejsem blondýnka, takže rozhodně nebudím té pozornosti tolik, ale přeci jen je pro ně bílý člověk něco jiného. Musím říct, že jsem ráda, že nosím Abáju, sice mi to moc nejde, ale je příjemná, pohodlná, a obávám se, že v normálním civilním oblečení bych budila ještě více pozornosti. 

     Výlet s Phee završíme v KFC, můj první fastfood tady. Teda já se stravuji nezdravě doma, ale tohle je první fastfood opravdu zakoupený. Já se chtěla stavit jen na pití někde, ovšem obchod jsme nenašly. Každopádně doufám, že obě jsme si to užily. Jedna druhé si postěžovaly, jak jsou ty začátky těžké. Postěžovaly si na svá oddělení, na své školitele. Poradily si, co která ještě musíme kde udělat. Člověk si uvědomuje, že opravdu nic nejde tady zevšeobecnit. Pokud toto čte někdo, kdo sem pojede - ono nejde říct, že něco platí v celé nemocnici, opravdu každé oddělení si dělá spousty věcí po svém. Obě pracujeme ve stejné nemocnici, obě jsme přiletěly ve stejný den, každá pracujeme na jiném oddělení a musím říct, že každá máme dost odlišností v tom našem zaučovacím systému. V jednom jsem ale vyhrála, jestli jsem si myslela, že jsem neměla štěstí na školitelku. Možná měla, možná ne, to ukáže čas, ale myslím že nejhůře jsem na tom nebyla. Nebojte nerozuměly jsme si s Phee, každé slovo, tak dobře na tom nejsem. To důležité však ano. 

     Tak objednat Ubera a domů, hm trošku jsem označila místo kde nás má vyzvednout špatně, tak čeká chvilku jinde. Ovšem Evropská holka, že tak jsem to zvládla upravit a hle poznal nás, už z protisměru. 

     Jedno vím po dnešku jistě, na tohle místo se rozhodně budu vracet častěji. To je to místo, co mě rozhodně pomůže být pozitivní a užívat si to tu.