Vstala jsem tedy rozhodně klidněji než včera. Ovšem jak se u nás říká, po posvícení bývá ... no přeci pád. Vstala jsem o 45 minut dříve než normálně, chtěla jsem zkusit udělat ten test na glukometr. Hm neúspěšně, pak jsem se podívala na mobil a vidím, že mám zmeškaný hovor ve 4:05 ze Saudského čísla. Super, trošku panika co jsem kde udělala, že mi někdo volá v tuto hodinu. Asi v 6 mi přichází mail, že řešení mé žádosti o otevření k účtu k místním pracovním předpisům je neúspěšné, potřebují více informací a hovor byl neúspěšný. Ty vado tak jako přijde jim normální volat někomu ve 4 ráno?:-D :-D Mě tedy ne, navíc to, že mám napsat hlášení o nefunkčnosti mi včera řekla clinician, když jsem říkala, že nevím jak mám studovat, jak se ty věci mají dělat správně, když mi ty přístupy stále nefungují. Vlastně mi včera prozradila, že taky musím ke všem věcem si ty přístupy sama zařídit. Jo dík, super vědět to po měsíci. Tak aspoň, vím, že jsem nic neprovedla. Haha, když jsem u telefonátů ve 4 ráno, včera jsem se ptala školitelky, co mám třeba dělat, když mi bude zle a nebudu schopná přijít do práce. Komu mám napsat, volat. Ve smlouvě máme asi 30 dnů sice day. No musíš zavolat ve 4 ráno Supervizorovi, ten ti dá termín na urgentní prohlídku a dá vědět na oddělení, že jsi marod. Jako fakt, ve 4 ráno mám někomu volat ? Doufám, že tedy v tomto se plete nebo že to volno nebudu nikdy potřebovat. Trošku to ale neladí s informacemi od jiných holek z ČR na jiných odděleních.
No nic do práce jsem vyrazila jakž takž v klidu, ha já nejsem psaná u své školitelky na tabuli. Ty jo kde je chyba, mám já být vůbec v práci? No mám, ještě to kontroluji se svojí školitelkou. Tak asi zapomněli. Super, jenže tak dali mé školitelku na box, kam před pár minutami přivezli pacienta ze standardního oddělení ve velmi špatném stavu s milion akutními věcmi. Takhle je to super, aspoň uvidím něco takovéhle ho, jenže je mi úplně jasné, že moje školitelka bude muset kmitat. Takže rozhodně nebude mít čas odpovídat na mé dotazy a dost pravděpodobně bude nepříjemná. Plně ji chápu, znám to.
Ok snažím se aspoň koukat, být trošku nápomocná. Nějak jsem to stejně celé nechápala. Unikalo mi, že ji předává totiž sestra ze standardu. Já myslela, že už ho přijala noční směna. Snažila jsem se jedním uchem poslouchat, druhým nosit pomůcky dovnitř sestřičkám z noční směny, co pacienta zajišťovali. Pak jsme ho museli komplet prohlédnout s clinician. Naštěstí s tou hodnou. Ta spěchala, neboť od 7:15 jsem měly mít školení na polohování u nás na oddělení, a vyhodnocení hvězdy měsíce. My jsme tedy ze školení omluveny. Škoda, já aspoň myslela, že řeknu holkám z rehabilitačního, kde je chyba, jestli ve špatných školeních, nebo v lenosti.
No a bylo 8 a já musela odejít na vládní oddělení, jak mi psala den večer předtím má šéfová. Ještě jsem se ji šla zeptat, že máme ten příjem jestli opravdu musím dnes, jestli tam nemůžu jindy. Nene, dnes. Ok, školitelce jsem to říkala ráno, že budu muset v 8 odejít, jdu ji to oznámit, zrovna když je uvnitř i x dalších lidí i má neoblíbená clinician. Tak samozřejmě hned dotaz, jak že někam jdu. Mám to příkazem dámo, takže haha. Teda nejdu, jedu je to v jiné budově. Takže kdyby vše šlo rychle i tak je to minimálně na 20-30 minut. Na vládním oddělení vše ok, tam mi jen vrátili pas, a dali tedy kartičku k pobytu. Jupí. To je důvod k radosti, mělo by jít více věcí zařídit jednodušeji. Tak trošku je tu člověk člověkem. Z vládního jsem měla jít na personální, to byl důvod proč dnes. Potřebují potvrdit nějaké papíry. Super, vlastně jsme znovu potvrzovali moji registraci, kterou už předtím dělala agentura za mě. Co mi přijde vtipné, že jim v počítači chybí některá potvrzení, která jsem už předtím dodávala. Takže jsem vše znovu hledala v mailech a posílala tady té paní. Jednodušší by samozřejmě bylo, kdybych ji dala ty originály co mám na ubytování, ale já jsem netušila, že po mně dnes něco budou chtít. Nevadí, zvládly jsme to. Já sice opocená, vystresovaná že zdržuji. Paní po mě potřebuje, ať si rovnou dnes zařídím účet, protože ta aplikace ověření všech pracovních údajů potřebuje nejprve zaplatit a je to urgentní takže dnes. Super, ale já fakt nerada přicházím o službu. Nene, prostě dnes tak dnes. V nemocnici je banka ok, jdu rovnou tam. Ha, ale to musíte mít stáhnutou aplikaci. Dobře tak mi řekněte jakou. Super, zrovna mi stávkuje signál, takže se to stahuje dlouhou dobu, nevydržím a dokonce restartuji mobil. Aplikace stažena, tak se ho ptám co teď no přeci vyplníte číslo z Absheer. Jak mám vyplnit číslo Absher, když ho nemám zařízený. No to přeci musíte mít, když chcete účet. Milý zlatý pane, ráda bych vám řekla, že tyhle informace se jaksi taksi nikde neposkytují. V manuálech je, když chcete účet zajděte do banky v nemocnici, oni vám poradí co a jak. Respektive o Absheru se píše v uvítacím dopise, ale píše se zřídit hned po příletu, když jsem to první den v nemocnici zkoušela, nešlo to, protože nemám IQAMU, tj. kartu k pobytu. Dobře před 40 minutami mi ji vydali na vládním. Tak jdu ke samooblužnému kiosku toho Absheeru a pouštím se do toho. Super, kiosek asi nefunkční nereaguje a mě. Opakovaně nic. Sakra, já to zrovna potřebuji. Zkouším to zřídit online, to se mi daří, podaří se mi to v nějaké jejich aplikaci, ale k aktivaci potřebuji stejně ten kiosek, jinak je mi to k ničemu. Stále nefunkční. Už jsem byla tak vytočená, že volám na číslo, které je tam uvedené, obraťte se v případě poruchy. Dobře, začínám zvažovat zda jsem porouchaná já nebo i to číslo. Pokud chcete Anglčitinu zmáčkněte 2ku. Mačkám dvojku, stále mluví telefon Arabsky. Vypínám, volám takhle několikrát, nic angličtiny jsem se nedočkala. Naštvaně odcházím, že v bance řeknu, že to nejde a že tedy přijdu jindy. V hlavě si říkám, že paní z personálního napíšu že prostě smůla, že to nefunguje, zda můžu zaplatit z českého účtu. Cestou ale potkávám paní Naomi, paní co nás má na starosti v době kolem příletu - těsně před a po. Ptá se mě jak se mám. Víte co, já nevím, tady se ptá každý, asi je to zvyklost, slušnost. Slušnost asi je, odpovídat, že dobře. Nevadí, já jsem tak naštvaná, že se ode mě dozvídá úplně upřímnou odpověď, že teď tedy velmi mizerně, že to prostě nefunguje a že to mít musím. Hm, podívá na kiosek a odsouhlasí, že nefunguje. Zeptá se ještě pána v kukani vedle, zda -li neví kde je další nejbližší. Hm, moc neví, tak mu ukazuji, co mi našla aplikace na mobilu jako nejbližší. Tak to odsouhlasil. Tak mi paní říká, at řeknu šéfovi a jedu tam rovnou. No to si neumím představit. Nic rozloučím se, že to nějak vyřeším. Chudák je mi jí líto, asi jsem ji zaskočila tím, že se mám "špatně" ale já se nemám špatně, ale ve chvíli, kdy se nedaří, nebudu tvrdit jak jsem šťastná. Vracím se k původnímu plánu, stavím se v bance, že přijdou jindy, píšu mail na personální. Vrátím se na oddělení po 2 hodinách. Tam je v nervu i má školitelka, tak to jsme se teď tedy náramně sešly :-D. Snažím se plnit to co já znám a ji nechat pracovat v klidu. Teda do chvíle, kdy na mě začne štěkat rozkazy, kterým nerozumím. A nebo mě posílá samotnou do systému na léky, ať si vyzkouším svůj přístup. Tak to tedy ne, dost na tom, že jsem ji podepisovala jako svědek léky a ani nevím, zda li to už smím. Při vizitě se rozhodne, že dál už nebudeme navyšovat léčbu. No moje školitelka se beztak zklidní až po 13 když může jít na oběd. Ale chápu ji dnes. Tohle fakt nebyl dopoledne pacient na zaučování někoho. Bála se, že bude mít pozdě věci v počítači. Víte co, tak bude, vždyť o co jde? Stejně to neměla šanci stihnout. Nikdo ji nic neřekl, nevyčetl, tak nevím, jak moc se to tu řeší. Jakmile odešla dozoruji nad naším pacientem já. Mezitím mi přichází mail, že ať mi pošle ty peníze někdo z kamarádů. Super. Nechce se mi otravovat stále Hany s něčím, fakt mi to vadí. Nakonec ji ale napíšu, ona ve své pauze dokonce přijde ke mně na oddělení a zkouší to poslat, ale někde děláme chybu. Nevadí, půjdu se pak zeptat té šéfové, stejně tam chci kvůli školením. Nakonec se ale ptám hodné Clinician prosím ji, jestli mi může otevřít v počítači ty předpisy, že budu číst, a nakonec se ji i zeptám, kde může být chyba v té platbě. Zaplatila mi to nakonec ona, já ji dala hotovost. Sranda, Saudka co nás viděla, byla nadšená, že mám novou bankovku a že prý nejdou roztrhnout, tak to tam holky zkouší. Výsledek - jdou roztrhnout:-D No zbytek služby už lepší, ale dnes to mám opravdu jen na sledování a tak mírnou pomoc. Nevadí, i tak si myslím, že mi to docela dalo. Navíc včera večer jsem krom hlášení o nefunkčním účtu psala i žádost na založení přístupu do systému k lékům. Ha a ono to funguje. Sice mám strach tam jít poprvé sama, je mi jasné, že to zase bude vypadat jinak, než když se přihlašuji na školitelku ale není zbytí. Jupí funguje. Bohužel přečíst předpisy jsem nestihla, neboť když jsem šla na oběhovou pauzu já, školitelka mi to stihla zavřít. Pak jsme zjistily, že to nejde otevřít ale ani jí, ani dalším. Super. Výhoda dnešního dne, nemusím předávat službu. UFF. :-D Stihnu aspoň předat dárek Hany, měly, jsme jít po službě na večeři, ale člověk míní, život mění. Přiznávám, že večer padám do postele mrtvá.
Dnešní den možná z ní negativně, kamarádkám které mi večer psaly jak se mám jsem odpovídala, proč se neptají ve dny kdy se mám dobře. Ovšem pravda je, že tak negativní to nebylo. . Sice jsem byla přechodně zuřící, naštvaná, že mi tu nic nefunguje bez problémů, ale už tak nějak chápu, že člověk musí být nad věcí. Rozhodně jsem z toho nebyla dnes smutná. Přežila jsem já, přežila má školitelka, přežil pacient. Tak co víc si přát? Problémy jsem částečně taky vyřešila. Zbytek se prostě dořeší jindy. Ne stále nemám Arabskou mentalitu, ale ok budu se snažit ji mít.
Dnes to byla naše poslední společná služba se školitelkou. Od příště už bude můj "Buddy" tzn. bude někde poblíž mě, ale každá už jedeme za sebe, každá oficiálně svého pacienta. Já se ji jen budu chodit ptát na rady. Tak uvidíme, jak se s tím poperu. Teď se vcelku těším.