Končím svůj 4 týden tady, přijde mi to k neuvěření. Čas mi tu zatím letí. Možná rychleji než by měl, když vidím ty povinnosti.
Tak dnes byl další den školení, už od přihlášení se ráno na Teams, to ale bylo zlé. Paní co to měla na starosti, tak nemocná, až mi ji bylo líto, že se musí snažit mluvit. Na druhou stranu, mi místo některých částí slyšely jen její smrkání, kašlání, a když pak někdo neodpovídal ji, lehce ztrácela trpělivost. O čem to bylo - Bezpečnost pacienta. Určité části byly fajn, zajímavý byl test před a na konci. Oba úplně stejné, musím říct, že tento model měl zaujal. Člověk zjistil, jestli se vlastně přitom něco naučil nebo ne. Povídání o ochranných prostředcích při izolačních opatřeních ok, důležitý bod. Ovšem nejvíce z přednášky bylo o HLÁŠENÍ CHYB za mě slušně řečeno "bonzování." Takhle myšlenka je to hezká, chtějí tím předcházet chybám, nechtějí někoho trestat - respektive možná chtějí, ale tvrdí, že ne za chybu ale za způsob proč to tak člověk dělá. Příklad když to něco udělám z lenosti špatně, a někdo mě uvidí a bude to hlásit. Tak mě i potrestají. Když to bude ne z lenosti, tak je to prostě jako výstražný případ pro ostatní. Nevím, moje Česká výchova se s tímhle moc neztotožňuje. Ne, že by člověk nikdy nešel hlásit chybu, asi šel, ale prvně bych to řešila s tím člověkem. Když bych viděla, že třeba opakovaně nedává léky, ač mu to člověk už říkal, šla bych to řešit výše. Jenže tady to vypadá, že máte jít řešit úplně vše a hned. Super, teď to ve mě vyvolává paniku. Protože, když člověk absolvuje nejprve pár služeb a pak toto, tak neví co si má vybrat. Dneska mám v hlavě, jak obrovský rozdíl to zase je, něco říkat a něco vidět. Na oddělení budou říkat, že takhle to prostě dělají. No jenže co když pak člověk potká, jednu kolegyni, co jede přesně podle předpisů, vy se ji nebudete líbit a půjde to hlásit ? No kdo ví, to ukáže jen čas. Ovšem některé úkony poprvé s někým za zády, to bude velká výzva.
Dneska mě taky začíná rozčilovat, pracovní skupina na WhatsApp. Můj šéf říkal, řeší se tam jen pracovní věci. Ok, ale tam se něco dá, a pak přijde stokrát odpověď congratulation, od všech. Co je pro mě nepochopitelné, řeší se tam když někomu umře někdo blízký. Znovu všichni vyjadřují upřímnou soustrast. Tipla bych, že je to prostě kulturní odlišnost. Jako na jednu stranu, super, že si jsou lidi tak blízcí, ale pro moji povahu je tohle taky výzva.
Přednáška skončila o dost dříve, než měla. Těšila jsem se, že si udělám chvilku volno a pak se vrhnu na další povinnosti, které potřebuji splnit na zítra do práce. Udělám další školení abych mohla používat další glukometr v práci. Ovšem to mi překazil telefonát. Super Saudské číslo mi volá. Neochotně to zvednu, nerada telefonuji v ČR, natož v AJ. Jaké je překvapení, že mi volají od doktora, že mi zapomněli udělat test na tuberkulózu a že musím přijít znovu. Cítím se dobře, že jsem rozuměla, čekám, až mi paní pošle potvrzení, že mi vytvořila žádanku. Takže plány na odpoledne se mění, učení a chystání do práce nebude. Vše proběhlo úspěšně, ale s čekáním na nemocniční autobus to člověku zabere přeci jen čas. Občas si říkám, že jsem zhýčkaná Pražská holka. Takhle, já si strašně vážím téhle možnosti, že máme nemocniční autobus, že jsou autobusy mezi budovami. To je opravdu skvělé, ale když, vám ujede autobus do ubytování a pak máte hodinu třeba čekat tak člověk nadšený není. Obzvlášť člověk z Prahy, kde mu metro a další MHD jezdí každou chvíli. Tak ale vždy si můžu vzít UBER, takže to je má volba. V době kdy začínají a končí služby jsou samozřejmě autobusy častější.
Na večer mám plány jet do obchodního centra, jo už zase. Na moji obranu dnes to potřebuji, nechci stresovat doma před zítřejší prací, potřebuji nakoupit a tam je můj oblíbený obchod s potravinami, chci si zajít na jídlo, potřebuji nějaký dárky. Zkouším ještě před tím, udělat v rychlosti ten test na glukometr. Jenže neúspěšně. Chtějí 100%, úspěšnost, hm uteče mi to 2 krát o jednu otázku. Pokusů je naštěstí 1000:-D. Jsem líná číst manuál k tomu, asi bych to tam vyčetla, jen čas není. Zkusím později.
Jídlo se nekoná, zdržela jsem se při řešení SIMkarty, pán mi neporadil, ale odsouhlasil, že jsem pochopila správně, jak kartu doplnit penězi, aby se mi mohl strhnout potřebný obnos na další měsíc. Kdyby to někoho zajímalo, platím tu za neomezená data a hovory a sms v přepočtu 2800 Kč. Takže v ČR si přestanu stěžovat :-D Upřímně říkám, že kdyby tu po mně chtěli 5000 Kč, tak to klidně zaplatím, hlavně ať mám možnost být ve spojení se světem. Dokonce i to i zvažuji. Pokud tu vydržím po zkušební době, zvážím nějaký internet do ubytování. Neboť ty večery, jsou strašné a moc toho nespustím. Moc jsem toho nekoupila, ale když nebyl čas na obědovečeři koupila jsem dortík v obchodě a nevím nevím zdali to bylo správně, jéé to bylo tak dobré. Každopádně 2,5 hodiny v obchodním centru utekly jako voda. Měla jsem v plánu ještě se učit, ale myslím, že je čas začít se jít stresovat se zítřejší služby do postele.