Předposlední den mého orientačního školení je tu, hm to znamená, že už jen dva dny a budu muset zpět do nemocnice. Tahle myšlenka mě trošku stahuje žaludek, ale jen na chvíli. Bez práce nejsou koláče. Takže hurá na školení, odpoledne je zkouška z léků, tak bych se teď měla bát té a nepřemýšlet nad dalšími dny. Musím se naučit žít přítomností, ne tím co bylo či bude.
Dnešní přednášky mi možná přišly nejlepší z celého orientačního týdne, nebo jsem tak já byla naladěna. Probírali jsme ráno podávání léků, což bylo něco co už tedy člověk dělal během těch služeb na oddělení, ale leckdy to aspoň něco mi ozřejmilo, dovysvětlilo. Následovala přednáška o důležitosti nutrice, dobře to mi zrovna moc nedalo. Ošetřovatelská dokumentace, to bylo fajn, člověk se dozvěděl, co dělat, když třeba nepůjde elektřina, jen to člověk musí ještě vše vyzjistit na oddělení. Přeci jen většinou se něco přednáší a v realitě je to jinak. Poslední v dopoledním bloku byla přednáška o předávání služby u lůžka. Toto je bod, který se tady fakt hodně řeší. Tady totiž je možnost aby se předávání služby účastnil pacient, nebo jeho příbuzný. Ne, že by se před pacientem řešily diagnózy, to si sestry řeknou u počítače, ale pak následuje část u lůžka a jaké má vstupy, jestli je hotová hygiena, kde má jakou ránu apod. Do toho smí vstupovat pacient. Na mé oddělení se to úplně tak nevztahuje, ale docela by mě zajímalo, jak to na těch standardních odděleních běží. Po 30 minutové pauze následovala, přednáška, kterou měl nestarosti můj kolega z oddělení, proto opět ho neznám, je z druhého týmu. Přednáška na téma sepse, hodně se nás snažil zapojovat, měl to hezky a jednoduše udělaný. Jenže v nevhodný čas, jelikož hned po něm, jsme měli zkoušku z léků takže myslím, že většině z nás myšlenky létaly tím směrem.
Zkouška, no dělat zkoušku online - zase můj nový rozměr v online světě. Nedodržela jsem, že máme mít zapnutý na jednom zařízení i-learn, přes který to budeme dělat, a na druhém Teams s kamerou. Prostě jsem to vše zapnula na noťasu a světě div se, ono to fungovalo. Mobil jsem tak mohla používat jako kalkulačku, nebo jako záchranu. Ty začátky, než se ale všem podařilo přihlásit, zadat správně kódy, no vidím, že musím trénovat moji trpělivost. Každopádně každý mohl začít, kdy chtěl, jen prostě člověk začal a stále vlastně slyšel ty hlasy, jak se řeší jednotlivé problémy s připojením atd. Test se skládal ze 40 otázek, prvních 20 byli otázky na léky, jejich vedlejší účinky, co dodržovat při podávání, co se třeba kontroluje v laboratoři při podání některého léku. Upřímně, já rozhodně nejsem a nebudu chodící "spofág", ani mě to nenapadne. Otázky však byly stylem a, b, c a většina fakt měla nějakou odpověď jasnou. Posledních 20 byly počty, možnost výběru výsledku ze dvou možností. Super, už jsem byla u poslední otázky, když spadl celý systém. Zaplaťpanbůh ne můj internet, ale celý i-learn takže, se to týkalo všech. Byla vcelku sranda sledovat ty výrazy na kamerách v tu chvíli. To zděšení, že to budeme muset dělat znovu. Naštěstí ne, potom co systém naskočil se stačilo odhlásit, přihlásit, a byla možnost pokračovat v testu, tam kde jsme skončili. UF, test hotov, úspěšně jsem prošla. Někdy člověku dopředu přijdou ty kritéria testů zde těžká, pak zjistí, že to tak není a že je fakt zbytečné se nervovat.
Jak zkoušku oslavit, v posilovně. Už jsem tam týden nebyla, je čas se jít podívat, zda je vše při starém. Mám dobrou náladu, asi jako všichni po něčem úspěšném, jo i tahle malá zkouška mi tu udělá radost. Dokonce tak, že komunikuji se "sekuriťákem", zase mi připomíná, že život se má brát jako zábava, ne vše tak vážně. Říkala jsem, že tuhle vlastnost jim trošku závidím. V mé povaze to úplně není, ale tak proto tu jsem, třeba se to trošku naučím.
Náladu jsem si nezkazila ani tím, že jsem odpoledne nedělala , co jsem původně zamýšlela, tedy další test na i-learnu, ale spíše se dívala na tenis. Každopádně jsem večer začala pracovat i na papírech, co jsem měla mít už hotové, ohledně hodnocení služeb s mojí školitelkou. Nevím jak sem to má vyplňovat, upřímně říkám, že mi to moc smysl ty otázky nedávají. Každopádně něco tam zaškrtám. U dvou dnů se odvažuji napsat, že mi přišlo, že na mě bylo moc zodpovědností - že mi nepřijde vhodné předávat pacienta na jiné oddělení. Budu doufat, že to bude číst jen vedení a ne má školitelka.
Ač vím, že bych mohla udělat více, tak i tak jsem spokojená.