Den 23 - školení, učení

Dnešní den se nesl v duchu školení a následně se učení. Od rána jsem se účastnila opět on-line přednášek v rámci „GNO“ – tj. orientační týdne. Přes včerejší krizi jsem hned z rána měla poměrně dobrou náladu, ale ani ta mi moc pozornosti na přednáškách nepřinesla. Střídal se dnes jede přednášející za druhým, v rychlejším tempu. Z dopoledních témat si vybavuji, že jsme probírali například hodnocení bolesti v této nemocnici, jaké všechny škály se dají využít, kam to zapsat, jak to zapsat a podobné. Poté byla zajímavá přednáška na hojení ran.

     Odpoledne byla přednáška o podávání léků a hlavně počítání léků, koncentrace infuzí. Odpolední přednáška byla důležitá, neboť v neděli z toho máme test. Jenže přednášející nám hned na začátku řekla, že to v neděli buď můžeme dělat z domova přes i-learn. Aha, jak je to možný, když každý mi v práci tvrdil, že i-learn mít doma nemůžeme. No jde to, dokonce oficiálně. Stáhnout určitou aplikaci a ono to půjde. Nebo máme jít v neděli na oddělení a dělat to z nemocnice. V tu chvíli moje hlava vyhlásila poplach - jít na oddělení, no to ne, holka zlatá, ty uděláš cokoliv aby jsi tu aplikaci stáhla. No takže 90% přednášky jsem poslouchala jedním uchem, a pracovala na stahování aplikace. Podařilo se, byla jsem na sebe pyšná. Neboť jsem vyřešila i přihlášení které nikomu nešlo. Byla jsem schopná pak i holčině z urgentu poradit jaký je postup. Vtipné bylo, že jsem zjistila, že můj účet k i-learnu je uzavřen, zrušen. Víte proč, protože ho musíte každý den otevřít. Pyšná podruhé, vím kam napsat, že potřebuji vyřešit znovuotevření účtu. 

     Trochu pozornosti, jsem začala věnovat, až když se projížděly výsledky domácích úkolů. Jenže jsem nějak nechápala, kde jsme protože na obrazovce žádné příklady nebyly a hledat v těch domácích úkolech v jednotlivých souborech na WhatsApp se mi nechtělo. Ozvala se však jedna dáma z JAR, že je ztracená. Musím říct, že mi ji bylo líto. Protože, jsem se úplně v žila do její kůže. Teda krom barvy. Já to pochopila tak, že se snaží vysvětlit, že neví kde jsme, kde berou ty příklady. Vyučující to pochopila tak, že neumí počítat, že si neví rady s počty. Takže ji pak u každého dalšího příkladu vyvolávala a ptala se, jestli je vše jasné. Jaké bylo překvapeni pro vyučující, když jsme se pak ozvali, že odkdy píše ty výsledky na obrazovku, že to vidíme až ted 4 příklady před koncem. Ta chudák měla šok, že to psala a ukazovala celou dobu. No nakonec vše vyřešeno, sice nám to prodloužilo výuku o hodinu, co se jim však musí uznat, oni chtějí aby jsme ty zkoušky opravdu udělaly. Vyučující si domluvila i soukromí hovor potom s tou dámou z JAR, že ji to vysvětlí. 

     Po přednáškách čas udělat něco k večeři, kuře to jistí. No a taky čas se učit. Zítra je kurz a zkouška z BLS, tj. basic life support. V ČR by jsme to nazvali, jako první pomoc, respektive spíše zaměřenou jen na KPR. Ke kurzu jsme museli povinně koupit knihu, bez ní vás tam nepustí. Tak je čas si něco z toho přečíst. Mám radost, protože jsem si k tomu opravdu sedla. Teda dokud mi Hany nenapsala, že na to není třeba se učit, že tu knihu můžu mít otevřenou při tom testu. V tu chvíli jsem, dala přednost telefonování s kamarády. I tak jsem aspoň 50 stran přečetla a podlouhlé době, mám pocit, že jsem něco fakt udělala. Večer si ještě píšu s kolegyní s oddělení, která jelikož absolvovala minulý měsíc celé GNO, krom BLS, tak je normálně v práci. Navíc už teď měla první dvě služby bez školitelky. Zní dost na zhroucení dle zpráv, věřím, že je to ale ovlivněné únavou. Avšak když, píše že by nejraději utekla zpět domů, překvapuji sama sebe, že ji píšu, že ať neblázní, že to vše zvládneme. Že to chce čas a vše nějak půjde. Je to holčina která už jednou v této zemi pracovala, tak jsem myslela, že to bude mít lehčí. Jak je vidět, moc ne.