Den šestý - první setkání s realitou

Vypravení se vstříc realitě, aneb první kurz s kontaktní výukou. Čekala mě zjištění příjemná i nepříjemná. Hned po ránu začínám pochybovat jak jsem na tom s AJ, že mám pocit, že nerozumím, že všichni mluví potichu, do toho strašně moc přízvuků. Navíc zjištuji, že všichni už mají pracovní věci, kartičku, všichni řeší přístup do e-learningu. Sakra, kde já zaspala? Hmm no já nemám nic a nějak netuším a nějak to asi to nechci řešit :-D. Stále si myslím, že můj šéf říkal minulý týden, že to vyřešíme po těch kurzech. Přeci jen však bylo divné, když všichni seděli na kurzu v pracovním a já jediná Evropanka v celé té skupině v civilu. 

     Dopolední přednášky, ok, rozumím přednášejícím – vím o čem se bavíme, chytám se. První přednášející je dokonce jeden z těch, co jsme ho měli ve čtvrtek online, a já měla trošku problém s jeho AJ, tak v přímém kontaktu mu rozumím mnohem lépe. To mě naplňuje optimismem. Odpolední přednáška o lécích katastrofa? Počítání léků? Proč tak složitě proboha ? :-D :-D Vyučující co se snaží vtipkovat, ale až moc na můj vkus, a je až moc kontaktní – jako jít k tabuli a počítat, to se asi zbláznil ne ?: -D Ubránila jsem se a k tabuli nešla, já teda zatím rozhodně nehodlám v angličtině vysvětlovat jak se něco počítá, zvlášť když nebudu lhát, já to počítám jinak, než podle nějakých pouček. Navíc přednáška skončila dost pozdě, takže ač mi jedna holčina z Malajsie, co už je tu podruhé (bohužel pro přerušení musí absolvovat vše znovu), nabídla že se mnou skočí pro oblečení, že tam taky půjde, tak to už jsem nestihly. 

     Do toho tu člověk vidí i své nové kolegy, kteří nastupují s ním na oddělení, fajn vypadá to že tam budu mít Indku – taková malinká holčina, vypadající tak na 15, ale vypadá mile a sympaticky, hm a pak chlap přímo ze Saudi. Sakra vědomostmi je nadupaný od A-Z, vychvalovaný přednášejícími, že je to jeden z nej zdravotních bratrů tu v Saudě. No tak to se trošku bojím, že na oddělení budu za blbce. 

     Jak už jsem psala včera, moje strava tu dost trpí, k snídani croissant, k obědu cheescake, k večeři chipsy a cola… Pro znalé jojo moje závislost je zpět, a vcelku se zase těším na moji odvykací kůru. Nebo na to až si najdu svůj rytmus a budu se stravovat normálně. 

     Po příjezdu do compoundu jsem si zase střihla jeden trapas, zjistila jsem, že vlastně nevím jak otevřít dveře do mé budovy, když jsou úplně zabouchlé. Žádný s klíčků mi tam nepasoval. Nenápadně jsem se vytratila na nákup a doufala, že zatím někdo otevře. No nestalo se, takže zase snaha otevřít neúspěšná, takže jsem se šla zeptat místních pracovníků - nevím jak je nazvat, udržovací compoundu? No tak mi ukázal, přeci vedle dveří je tlačítko.. No nevadí, aspoň jim prodlužuji život. Berme to s úsměvem. 

      Večer se mi taky povedla věc kterou bych nečekala. Za prvé potřebovala jsem se učit na pondělí,  věděla jsem, že na poslední přednášce budeme asi jen 3 protože je povinná jen pro moje oddělení, nebo chirurgický Jip, ale z toho se nikdo tohoto kurzu neúčastnil, a já věděla že o tématu intrakraniální tlak a zevní ventrukulární drenáž nevím vůbec, ale vůbec nic. Za druhé konalo se ME v basketabalu, a večer běželo finále, to si přece fanoušek jako já nemůže nechat ujít. No abych neusnula sedla jsem si na koberec v obýváku, neboť mi bylo jasné, že na gauči či v posteli bych spala hned. Hmm, já během 5 minut spala i na té zemi.