Druhý den volna, ale myšlenky na práci tu jsou stejně. Hned od rána máme online meeting. Je to vtipné některým kolegům rozumím lépe online- než osobně. Meeting oddělení je veden tak, že se probrali věci které se dělají dobře, které špatně, co je potřeba zlepšit. Do toho mohly padat dotazy a na závěr, jsme museli všichni říct, zda-li něco máme. Co mě oproti ČR překvapilo, straně moc nám opakovali, kdykoliv s čímkoliv za námi přijďte, vše se dá řešit, vyjádřete co se vám líbí a nelíbí, s čím nesouhlasíte. Musela jsem během toho zase více přemýšlet, co já a moje školitelka. Nemám jít říct, že bych chtěla změnu? No jo, ale nevím výchova z ČR bála bych se, že se to obrátí proti mě. Nemluvě, že zase netrpím. Vtipné bylo, že během meetingu se řešilo, že se nesmí v práci užívat sluchátka a že my jsme se neměly účastnit online školeních v pracovní době a přitom meetingu se účastnilo x sester co ten den bylo v práci. Meeting byl povinný, ale s tím, že se ještě opakuje za dva dny, aby se právě účastnily všichni ve volnu. Vtipné momenty během tohoto setkání, když si kolegyně omylem zapne kameru, když si žehlí vlasy, druhá žehlila prádlo apod. Já jsem suchar a nic jsem nedělala, přesto jsem na závěr odmítla kameru zapnout, přeci se kvůli tomu nebudu malovat, česat a oblékat:-D Příště půjdu do posilovny.
Zbytek dne už se nesl v pohodě a klidu, místo učení jsem dala přednost domácím pracím. V životě bych nevěřila, že mi hadr bude bližší než učení. Pak jsem konečně dopsala úvodní dny a mohla poslat tyto stránky do světa, a do toho jsem uklidňovala kolegyni novou, která nastoupila se mnou a ač sloužíme proti směny snažíme se podporovat. Člověk si uvědomí, jak je to tady důležité. Když něco neví jedna, ví to třeba druhá. Ona zrovna měla krizový den a večer z toho byla špatná, jak vše zvládneme. Já byla pyšná, že konečně jednou pomáhám psychicky já ji. Jen mě to vedlo k myšlence, proč to tak je. Únava! To mi přijde jako hlavní bod tady, čím dál tím víc si uvědomuji, že když jsem unavená, jde na mě splín a jsem nevrlá. Když se cítím odpočatá, mám chuť bojovat (jen kdyby můj mozek pochopil, že je potřeba se učit, že nám nespadnou holubi do klína). Takže za mě co je základ tu? Najít správnou míru odpočinku, času pro sebe, pečovat o svoji psychiku! Taky můžu doporučit, kdyby jste se nudili, podcast "SESTRY V AKCI", je to od sestřičky co tu byla před 10 lety, a třeba pro mě bylo zajímavé dnes slyšet, jak to vnímaly ony dříve a jak to vnímáme my dnes.